A na sokolovském Starém náměstí nebyl v sobotu večer zdaleka sám, někdo ječel, někdo řval, někdo si tu chvíli tiše vychutnával, někdo tleskal. A někdo měl v očích ty slzy, každý podle svého naturelu. Tomáš Rohan, kapitán hokejového Baníku, převzal pohár pro vítěze druhé hokejové ligy.

Obrovské zadostiučinění.

Čekání je u konce, dlouhých 22 sezon se v Sokolově muselo chodit na druhou ligu, někdo se vytouženého návratu ani nedožil. Zdržení ve druhé lize bylo opravdu dlouhé.

Teď je Baník zpět.

„Horníka, horníka…,“ žádají si hráči i fanoušci. Horníka, tedy sokolovský hokejový chorál, který Baník provázel vítězným tažením vyřazovacími boji. Část náměstí jde do podřepu, hráči na pódiu rovněž. Začíná společné vytleskávání, na pokyn všichni skáčou na nohy a před jednou z dominant města, kostelem svatého Jakuba, se line „Navzdory všem kritikům, s odhodláním horníků…“

Zpěvák Navy poté zapěje naživo nástupovku Baníku „My jsme Baník…“

Zaplněné náměstí, všude fanoušci, černožluté dresy, šály, bary a hospody v okolí jsou plné, na obří obrazovce vedle hudební produkce, kde byl k vidění a slyšení také Aleš Brichta, který narychlo přicestoval, běží záběry z utkání Baníku v play-off.

Závěrečné oslavy povedené sezony. Pro někoho začaly už ve čtvrtek, pro někoho v sobotu, kdy se odpoledne sešli fanoušci na zimním stadionu k poslední děkovačce a pak jich asi pětistovka vyrazila ulicemi hornického města společně s hráči na Staré náměstí, kde čekaly další stovky lidí.

Hokejový Sokolov se znovu probudil.

Hráči se s fanoušky ochotně fotí, popíjejí a diskutují. Přijímají slova chvály, která ochotně přehrávají jinam. Tak jako kouč Karel Mlejnek. „Moc vám děkujeme,“ říká trenérovi žena oděná do černožlutého dresu hornického celku. „Ne, ne, poděkujte hráčům,“ přesměruje ji trenér. „Ne, opravdu, moc vám děkujeme,“ nenechá se fanynka odbýt.

Vypadá to, že se bude slavit ještě hodně dlouho. Snad nakonec všichni stihnou alespoň novou sezonu, již tu prvoligovou…