Radku, jak bys zhodnotil dnešní exhibiční zápas?
Tadyty exhibice se dělají vždycky pro lidi, aby si to lidi užili, aby se jim něco ukázalo a ty jako hráč aby sis to užil. Samozřejmě každý hráč k tomu přistoupí jinak. Ta mince ale má dvě hrany, je lepší, abys hrál, neříkám úplně naplno, ale přece jen v nějakém tempu, ale uvolněně, abys ukázal lidem, co v tobě je, a udělal sis z toho hokeje radost. Neměl bys tam jít jen s tím, jenom to tam odklouzat.

Co říkáš na zrekonstruovanou halu?
Musím říct, že jsem strašně překvapenej z toho, jak ta hala vypadá. Myslím, že když se udělá ještě vnitřek, tak to bude hala jako zvon. Na druhou ligu je to úplně škoda, mrzí mě to. Za těch okolností, co se tenkrát stalo, já jako Sokolovák to hodně těžce nesu, že Sokolov hraje jenom druhou ligu. Baník vždycky patřil do první ligy a rád bych ho tam zase v brzké době viděl.

Pamatuješ si, kdy jsi tady na tom zimním stadionu naposledy nastoupil v sokolovském dresu?
To bylo někdy v 17 letech, když jsem odešel do Sparty. Kluci tady tenkrát hráli ještě první ligu a bylo to nějaké přípravné utkání s Ústím a já jsem dal gól. To jsou moje poslední vzpomínky. (Radek Duda má zřejmě dobrou paměť, naposledy se v Sokolově představil na hostování v roce 1996 v přípravném utkání s tehdy rovněž prvoligovým Ústím nad Labem. Zápas skončil 4:4 a Duda tenkrát vstřelil v 51. minutě vyrovnávací branku na 3:3 – pozn. autora).

Jaké to je po čtrnácti letech znovu obléknout dres Baníku?
Je to vždycky pěkný. Tohleto je můj domov. Tadyten zimák bude do konce života můj domácí stánek, tady jsem vyrůstal, tady jsem se prostě naučil hrát hokej. Prožil jsem tady kus svého života, a kdykoliv mi tady zavolají, že chtěj, abych přijel, ať budu kdekoliv na světě, přiletím.

Je na to ještě brzy, ale přesto, přemýšlel jsi někdy o tom, jestli tě tady někdy uvidíme znovu v soutěžním zápase v sokolovském dresu, třeba na závěr kariéry, nebo v nějaké jiné funkci?
Samozřejmě čas strašně letí. Já jsem celý život zasvětil hokeji, a až moje zdraví nebo moje výkonnost si řekne o konec, tak samozřejmě bych chtěl spojit moje jméno s nějakou organizací, abych se tomu hokeji mohl věnovat dál, předávat ty zkušenosti, které jsem nabyl po světě, a tomu klubu něco vrátil. Je to doufám ještě zadlouho, ale takovouhle představu v hlavě už nějakou mám, ale teď chci hrát ještě co nejdéle. Cítím se teď báječně, zdraví je v pořádku, a to je důležité pro můj koníček a pro moji práci.

Jak se Ti dneska hrálo v útoku s Davidem Zuckerem a Láďou Veverkou?
Zukyho znám z extraligy. Vím, že tady vyrůstal a potom hrál ve Varech, kde, řekněme si upřímně, je hokej teď na vyšší úrovni. Když se vrátím k Láďovi, tak tam budu obezřetnější. To byl náš vzor, když jsme se tady chodili dívat na hokej s klukama jako žáčci. Spolu s Romanem Černým to byli moji nejoblíbenější hráči tady a já jsem strašně rád, že jsem si s ním mohl ještě zahrát. Je radost s ním hrát, je to chytrý hokejista, který umí přihrát, a takových je dneska již strašně málo.

Když se podíváme na Tvé současné působiště, jak vidíš letošní šance Chomutova?
Nakoupili jsme spoustu hráčů, dá se říct, že to mužstvo je zase úplně nové. Také je jasně papírově lepší. Teď je ale otázka, jak my k tomu přistoupíme. Ta sezona bude těžká, nějakých 40 zápasů v té základní části hraješ vlastně, v uvozovkách, o nic, sezona pro nás začíná až potom. První liga je o tom, že hraješ dvakrát v týdnu a musíš víc trénovat než hrát a tak se připravovat na sezonu, která začne vlastně až někdy v únoru, kdy začíná play–off. My si samozřejmě s naším kádrem a rozpočtem nemůžeme dávat jiné cíle než postup do extraligy.