Několikrát byl Tomáš Rohan v letošní sezoně blízko hattricku, Bílině vstřelil dva góly, dvakrát skóroval i ve Vrchlabí. Teď se jeho vagon s góly konečně utrhl, proti Moravským Budějovicím se trefil hned čtyřikrát. „Abych se přiznal, čtyři góly nepamatuju, možná někdy v páté třídě, a hattrick se mi naposledy povedl snad v juniorech," přemítá.

Zapsat se čtyřikrát v jednom utkání do střelecké listiny je velmi slušný počin. Ten však tentokrát zůstal trochu ve stínu jiné skutečnosti, která zřejmě v hokejových statistikách bude hledat jen obtížně podobný ekvivalent, alespoň podle nových pravidel, kdy se exekuce musí chopit sám postižený.

Řeč je o trestných stříleních. Stejně jako před týdnem proti Klatovům jel Tomáš Rohan i tentokrát v základní hrací době rovnou dvakrát. „No normální to asi není, ale v první řadě za to můžou vynikající přihrávky od kluků, jak od bráchy, tak od Lukáše Vrány nebo Václava Dobřemysla! Pak se snažím využít rychlosti, kterou mám, obruslit beka a tlačit se do branky. Ale samozřejmě v tom hraje roli i štěstí," říká sokolovský útočník. Když hlavní sudí v sobotu poprvé zkřížil ruce na znamení trestného střílení, Tomáši Rohanovi proběhly hlavou dva neúspěšné pokusy proti Klatovům. „Musím přiznat, že jsem byl trochu nervózní," prozrazuje.

Teď to ale vyšlo dokonale. V obou případech vsadil na střelu. „Věděl jsem, že budu střílet, i kdyby byl jejich gólman vyjetý až mezi kruhama, protože do blafáku po utkání s Klatovama se mi nechtělo. Před brankářem jsem si přibrzdil, aby mi víc zajel, a pak jsem volil střelu tam, kde se mi zdálo, že má nejvíc místa," přibližuje. V prvním případě nasměroval puk pod vyrážečku hostujícího Máje, ve druhém vymetl pravý horní růžek. „Naštěstí se to povedlo," oddychl si úspěšný střelec.

Mušku zřejmě našel už před utkáním, na tréninku. Při tradičním „dřeváku" proměnil hned první pokus. „To jsem ale volil blafák," směje se.

Po jeho třetím sobotním gólu se objevilo na ledě na znamení hattricku několik čepic, ani jedna se však k tomu, komu byla určena, nakonec nedostala. „Co se s nima stalo, nevím, asi se vrátily svým majitelům," krčí rameny.

A Moravské Budějovice nakonec odjely s pořádnou nadílkou. „Většinou do domácích zápasů nastupujeme jako favorit, což svádí k podcenění soupeře, to se teď ale nestalo. Na soupeře jsme vlétli a zápas s přehledem zvládli. Trochu mi jich bylo líto, deset gólů si nezasloužili, mají dobrý tým!" říká sportovně.