Jednání Lenky Spáčilové by však podle soudu mohlo být posouzeno příslušným orgánem jako přestupek podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Tímto příslušným orgánem je městský úřad v Chebu, kam soud celou věc postoupil.

"Před soudem proběhlo poměrně rozsáhlé dokazování, v rámci kterého byla vyslechnuta celá řada svědků, ať už z řad přátel, obžalované nebo naopak z osob, které vnímaly podmínky chovu zvířat v její usedlosti jako výrazně negativní. A podkladem všech těchto důkazů byla určitá subjektivní zkreslení," řekl soudce Petr Holub. To vysvětlil tím, že na jedné straně byla skupina svědků, která líčila podmínky chovu zvířat jako ideální. Druhá skupina zase líčila podmínky chovu pro zvířata jako tragické a hrozné a zcela jednoznačně nevyhovující. Problém byl podle něj v tom, že ani jedna z těchto skupin důkazů nebyla úplně objektivní a neshodovala se s realitou, která byla zjištěna. Na přetřes přišly zprávy od veterinární správy i veterinářů a jejich posudků, které byly zjištěny po odebrání zvířat.

"Soud musel tyto důkazy vyhodnotit a reflektovat z nich to, co skutečně pravda je. A přitom je třeba připomenout základní zásadu trestního řízení, že v případě pochybností je třeba věc vždy vyhodnotit ve prospěch obžalované.

Soud se shodl s obžalobou v tom ohledu, že podmínky, které byly na statku objektivně zjištěny, nebyly vyhovující. Ten nevyhovující stav spočíval především v tom, že areál byl značně zanedbaný. Na místě byly předměty, které mohly zvířata poranit. Bylo tam značné množství vyčuhujících hřebíků, značné množství suti, odpadu a podobně. Mluvilo se i o dehydrataci zvířat. Následné znalecké posudky a zprávy potvrdily zanedbaný stav, ale zároveň vylučovaly přímé ohrožení života koní i psů.

"Zde je třeba konstatovat, že tyto koně a psi byli vyšetření veterináři bezprostředně po odebrání. Byly provedeny i krevní testy, které ukázaly na určité nedostatky v jejich výživě. To je třeba připustit, ukázat na výrazné nedostatky, zejména péče o kopyta, dále prokázána chronická dehydratace, což svědčí o tom, že v poslední době měla některá zvířata nedostatek vody. Například u koní existuje stupnice cílového stavu od jedné do devíti, kdy nejhorší známku, kterou dostala některá zvířata, o kterých se zde bavíme, byla známka tři, u některých čtyři. To ukazuje na horší kondici. Stav zvířat nebyl podle zmíněných zpráv tak tragický, jak bylo upozorňováno a jak se někteří svědci snažili popsat," konstatoval soudce.

Soud zmínil i kontroly Krajské veterinární správy. Ta podle záznamů provedla na statku v Křižovatce celou řadu kontrol. Od roku 2006 jich bylo 19, a za poslední období celkem pět. Žádná z těchto kontrol podle spisu nikdy neprokázala, že by dotyčná týrala zvířata. Pokud byla Spáčilová potrestána veterinární správou, tak se výhradně jednalo o přestupky. Nikdy s ní nebylo řešeno nebo jí vytýkáno týrání. Rozhodující tak bylo posouzení ze strany Krajské veterinární správy, kdy se podle záznamů ve spise na místě vystřídalo více veterinářů, nikoliv pouze jeden či dva lidé.

"Tito odborníci nemají žádný důvod vypovídat o osobě, která je v této situaci, v její prospěch. Soud má zároveň za to, že se jedná o osoby, které jsou znalé problematiky a které mají podobné odborné znalosti o tom, jaké výsledky předkládají a také v jakých podmínkách se mají zvířata chovat," dodal soudce.

Zákona na ochranu zvířat a jejich týrání stanoví sankce od pěti tisíc do jednoho milionu korun a zároveň zákaz chovu zvířat. Soud tak má za to, že prostředky správního práva mají účinné metody, jak postihovat podobné případy. A právě tyto prostředky měly být podle soudu použity v první řadě a teprve po úspěšné aplikaci těchto prostředků správního práva lze přistupovat k trestní represi.

Proti rozhodnutí soudu podal státní zástupce stížnost. Lenka Spáčilová ho okomentovala stroze. "Nikdy jsem žádná zvířata netýrala," řekla po skončení líčení.