Beseda byla rozdělena do dvou částí. V té první pan Borzič představil sám sebe a svoji tvorbu. Odrecitoval nám několik básní z každé své sbírky. Prožitek, se kterým pan Borzič své básně četl, mě doslova nadchl. Ačkoliv jsem měl obrovské problémy samotným básním porozumět, velice mě zaujala určitá zvukomalebnost a rytmus básní. Mohli jsme sledovat, jak se tvorba Adama Borziče postupně měnila. Ze začátku se snažil psát velice komplikovaně, jak sám řekl, chtěl své okolí provokovat. Později se jeho poezie stávala více srozumitelnou a hlavním tématem už nebyly pouze jeho pocity a myšlenky, ale například i životní příběhy historických postav.

Ve druhé části besedy pan Borzič odpovídal na naše otázky, které se většinou týkaly jeho tvorby, ale občas zabruslily i do osobnějších témat. Dozvěděli jsme se, z čeho čerpá inspiraci, jak se vydal na básnickou dráhu nebo kdo jsou jeho oblíbení autoři. Nezalekl se ani záludných dotazů, jako jestli se za své prvotní výtvory styděl nebo jestli někdy zkoušel psaní pod vlivem drog (ne, nezkoušel).

Adam Borzič se skutečně příjemně poslouchal a myslím si, že téměř všichni odcházeli z besedy obohaceni o zážitek s velice zajímavou osobností.

Petr Mora, Gymnázium a střední odborná škola Chodov