Kdy se zrodil váš zájem o historii? Kdy jste pocítil, že historie bude vaším koníčkem a posléze i zaměstnáním?
To je těžká otázka. Nedávno jsem o tom zrovna přemýšlel a nedaří se mi tak úplně vystopovat to k těm nejranějším obdobím. Nicméně už na základní škole na 1. stupni jsem k historii velmi tíhnul a od čtvrté, páté třídy jsem byl přesvědčen, že ze mě bude buď historik, nebo učitel dějepisu. Na gymnáziu už jsem všechno ostatní nechal plavat a orientoval se právě na humanitní vědy a zejména na historii. Takže je to opravdu můj celoživotní koníček.

Ovlivnil vás někdo při vašem výběru, třeba nějaký učitel na základní škole nebo na gymnáziu?
Každý učitel, ať už na základní škole, nebo na gymnáziu, zanechal samozřejmě výraznou stopu, neboť každý učitel dějepisu má svébytný přístup, každý do toho vnáší svůj pohled na věc, své uchopení těch problémů. A přece jenom – každý člověk je utvářen lidmi, které potkává, takže určitě mě všichni ovlivnili.

Když teď pominu chodovskou historii, máte nějaké vysloveně oblíbené období dějin, kterým se zabýváte víc?
Kromě chodovské historie jako celku je to otázka česko-německých vztahů. V tomto regionu je to dost klíčové téma. A ačkoli například otázka poválečného vysídlení a vůbec otázka soužití Čechů a Němců je pořád trošku výbušná, já ji vnímám jako velmi zajímavou. Zajímavé je pro mě i téma Němců, kteří tady zůstali po válce. To jsou úžasné lidské příběhy a já historii velmi rád uchopuji právě na příkladech konkrétních lidských osudů. To je nejjednodušší způsob, jak lidem přibližovat jejich město, když jim člověk ukáže: My máme být na co hrdí, v našem městě žili po stovky let lidé, kteří i v těch těžkých dobách dokázali veliké věci.

Regionálních historiků, kteří by popularizovali místní historii jako vy v Chodově, je tady jako šafránu. Vy tu děláte obrovský kus práce…
To je právě důvod, proč teď pracuji jako historik na radnici. V Německu tahle profese existuje skutečně jako zaměstnání. Je to člověk, který se stará o vlast, v němčině Heimatpfleger, což zahrnuje nejenom historii, ale obecně etnografii, folklor, sbírá místní pověsti, legendy, dělá přednášky. A já si myslím, že i u nás by se to výrazně hodilo, ukazovat lidem tu lidskou stránku historie, jim blízkou, ta akademická, univerzitní je pro ně často svým stylem nedostupná.

Máte v Chodově za sebou řadu přednášek, tři vydaná DVD…
Těch přednášek jsem měl už víc než 20. Začal jsem na podzim 2014 s tématem kulatého výročí povýšení Chodova na město. Pak jsem postupně pokračoval s tématy jako chodovský kostel, chodovské šlechtické rody, ale největším trhákem byly právě v letošním roce třídílné přednášky na téma Zmizelý Chodov. Lidé velmi často a velmi rádi vzpomínají na to, jak Chodov vypadal před těmi 60. a 70. lety, kdy došlo ke zničení drtivé většiny starého města, takže přednášky navštívilo během prvního půlroku letos asi 1700 lidí, což je v rámci Chodova něco těžko uvěřitelného. A mě ten zájem, ačkoli jsem ho v jisté míře čekal, velmi překvapil.

Máte trému, když před těmi lidmi stojíte?
Při prvním dílu přednášek to bylo velmi těžké, zvlášť když se přesunuly z chodovské knihovny do kina, což je nesrovnatelně větší prostor. Mluvit z pódia není úplně normální pro mě jako člověka, který většinu času tráví v archivech a nad knížkami a je trošku uzavřený. Ale nakonec si člověk zvykne a postupem času ho to začne bavit, neboť publikum reaguje, vnímá snímky. Lidé pak chodí, přinášejí vlastní fotografie, vlastní příběhy a ten kontakt s pamětníky je pro mě moc důležitý.

A od nich získáváte materiály kromě těch z archivů?
Když jsem začínal, říkal jsem si, získám nějakých 100, 200 pohlednic, pár fotografií, víc toho nebude. No a dneska můj archiv čítá několik tisíc fotek, pohlednic, ale i různých vzpomínek. A lidé stále nosí další a další a to mě moc těší.

Jaká další témata chcete představit ve svých přednáškách?
To si zatím budu muset rozvážit, ale zajímavým tématem by mohly být zmizelé obce v okolí Chodova. Tyhle obce je dobré připomínat, protože dnes z nich prakticky nic nezbylo.

Jste zaměstnán na městském úřadě jako historik města Chodova. Co je náplní vaší práce?
To povolání je mnohem širší, než by si člověk představoval. Kromě historie jako takové se věnuji chodovským rodákům, kteří dnes žijí v Německu. Velkou částí toho je i styk s partnerskými městy v Německu, neboť právě na bázi těch bývalých obyvatel Chodova jsou ty partnerské vztahy založeny.

Kromě toho bych rád ve větším množství začal dělat přednášky pro školy. A takovým mým snem je vytvořit kompletní program pro devítiletou školní docházku, aby žáci, kteří vyjdou v Chodově základní školu, měli alespoň základní představu o tom, co Chodov je, co ho utvářelo, jakým směrem se dějiny v něm ubíraly.

To plánujete v rámci přednášek, nebo chcete nějak zasáhnout do školních vzdělávacích programů?
V rámci přednášek, ale i lekcí bych rád šel vstříc školním vzdělávacím programům, kdy například pro žáky 9. tříd se dají udělat lekce zaměřené na holocaust, na konkrétní příklady osob, které v Chodově během druhé světové války zahynuly. V 8. třídách se dá krásně ukázat průmyslová revoluce v Chodově, tedy rozvoj velkých továren, velké osobnosti, které přicházejí a s nimi i změny ve strukturách města atd.

A tady právě vidím problém v Chodově. Učitelé by často chtěli o regionu učit, ale mají málo materiálů, ze kterých by mohli vycházet. Nebo jsou historicky zastaralé a učitelé nemají způsob, jak historii, která je často psaná velmi suše, přiblížit dětem. Takže minimálně můžu kantorům pomoct, jak najít cestu k regionálním dějinám.

Autor: Lucie Žippaiová