Co vše čeká v letošním roce loketský pěvecký sbor Cubitus? Dočkají se fanoušci oficiální nahrávky? V rozhovoru, který se nesl v odlehčeném duchu, odpovídal nejen na tato témata basbaryton souboru a jeho příležitostný mluvčí Jaroslav Hlavsa.

Můžete stručně popsat, jaký styl a druh hudby provozujete?
Stručně? To bude trochu problém. Náš záběr – repertoár, je opravdu široký. V časové ose začínáme skladbami gotickými a končíme současnými skladateli. Žánrově od duchovních skladeb a (řekněme) vážné hudby přes lidové písně až po Beatles nebo Queen. Jednoduše a stručně se dá říci, že jsme především sborem vokálním. Stavíme tedy na tom nejpřirozenějším hudebním nástroji – lidském hlasu. Většina z nás sice hraje na nějaký hudební nástroj, ty však bereme do rukou spíše výjimečně, například když šumaříme vánoční koledy.

Kolik členů v současné době Cubitus má?
Jsme celkem skladní a všeho všudy je nás dvanáct. Již delší dobu se snažíme posílit tenorovou sekci, ale nedaří se. Snad po této prezentaci někdo zareaguje.

Jak dlouho Cubitus funguje?
Nemáme přesné datum vzniku. V porevoluční náladě počátku devadesátých let jsme my „otcové zakladatelé" jen tak z čiré radosti prozpěvovali se svými ratolestmi u vánočního stromku na loketském náměstí a postupně v nás dozrála potřeba posunout naše dovádění od dvouhlasých lidových popěvků k propracovanějším aranžím. Tak někteří z nás drželi v rukou poprvé v životě notový part a protestovali a bouřili se, někteří odešli… myslím si, že jejich hlavní obava, že s příchodem not odchází radost z muzicírování, se nenaplnila. Naopak, právě to, že si dnes můžeme zazpívat krom klasických koled i složitější čtyř nebo pětihlasé skladby nebo Rybovu vánoční mši, to je důvod k radosti. Když se to navíc povede a cítíme odezvu posluchačů, tak to je ono. Proto to děláme. Díky tomu pocitu zatím zdárně překonáváme všechny krize, kterých byla za to čtvrtstoletí celá řada.

Kdo vás vlastně vede?
Prvním velkým tahounem byl Vladimír Štechr, který nám již odešel na věčnost (tímto zdravíme, Vláďo). A k dnešku? Tady je potřeba říci, že největší penzum práce v „notových dějinách sboru" odvedl bývalý sbormistr, dnes jediný sborový tenor Honza Liebl. Sháněním skladeb, přepisováním do PC programů, dirigováním… strávil ne hodiny, ale měsíce času. Pod jeho vedením jsme nastudovali a prezentovali cca 150 skladeb. To je až neuvěřitelné. Není divu, že se cítil vyčerpaně (taky jsme těžko ovladatelné stádo paličatých individualit), a proto předal štafetu dalším dlouholetým sboristům – Honzovi Königsmarkovi a Aleně Konečné. To je náš současný vedoucí tandem.

Co pro letošní rok plánujete, kde všude budete vystupovat?
Přesný itinerář zatím nemáme, ale obecně můžeme říci, že se budeme účastnit prakticky všech významnějších kulturních a společenských událostí v našem městě. Nemá cenu tady dělat výčet akcí, vše bude včas anoncováno. Tradičně zahajujeme svá vystupování Velkopáteční mší v našem kostele sv. Václava, kde zpíváme mimo jiné pašije podle Jana. Dopředu také počítáme s tradičními drobnými akcemi typu: vypouštění Mikuláše pod Krudumem, zahájení adventu na Kamenici… Díky tomu, že máme v repertoáru i dvě renesanční mše, zpíváme často při různých víceméně církevních svátcích a poutích v kdejaké vesničce, v sebemenším kostelíku. Stačí nás včas kontaktovat.

Jaký máte pro rok 2016 připravený repertoár?
Začali jsme pracovat na srdeční záležitosti zralejší části sboru – skladbách našeho nedoceněného hudebního velikána Jaroslava Ježka. Chtěli bychom z jeho skladeb poskládat blok na samostatné vystoupení. Zdá se ale, že pod tíhou okolností budeme muset náš záměr odložit. Chystá se totiž spousta příležitostí k oslavám sedmistého výročí narození jiného velikána, Karla IV., takže budeme muset oprášit a rozšířit náš historický repertoár. Tedy „muset" ve smyslu chtít a přirozeně upřednostnit. Největší „Čech" si to určitě zaslouží, a taky musíme odčinit skutečnost, že na Lokti zpočátku nepobýval (v té době ještě Vašík) ze své vůle.

Jaké vystoupení bude podle vás pro sbor nejprestižnější?
Tak to zatím nevíme, ale dá se předpokládat, že to bude souviset s plánovanými oslavami zmíněných narozenin. Zatím je dost času. I v minulosti jsme takhle „naskočili" do rolí, na které dodnes rádi vzpomínáme. Zmíním například naši účast v profisboru při loketské premiéře Aidy v amfiteátru nebo nezapomenutelné Requiem W.A.M., které jsme dělali pod vedením ašské sbormistryně Saši Benešové, ve spolupráci s okolními regionálními sbory. Prestiž ale není tím, co nás drží pohromadě, není nejdůležitější.

A co je nejdůležitější?
No, samozřejmě že se chceme lepšit a těšit tím naše příznivce, nebo obecněji – posluchače. Neděláme si ale přehnané umělecké ambice. Stavíme na tom, že zpíváme pro radost. Navíc je známo, že zpívání je zdravé nejen pro duši, ale také pro tělo. Nedávno jsem zaregistroval výsledky průzkumu nějaké stomatologické studie, která řešila problém zapáchající ústní dutiny. Závěry mě nadchly. Považte, že jako jedno z preventivních opatření autoři doporučovali zpěv. Původce zápachu – hnilobná bakterie – totiž nesnáší vibrace. No není tohle dostatečný důvod ke zpívání? Možná by nebylo od věci požadovat (Dáme veřejný průzkum?), aby politici na všech úrovních přednášeli své návrhy zhudebněné. Alespoň v úrovni melodramu. Obsahově bychom si asi příliš nepomohli, ale určitě by ubylo keců.

Plánujete nějakou oficiální nahrávku?
Neplánujeme, ani nevylučujeme. Řeknu to ještě jinak. Naší ambicí je být trvalou a pokud možno hodnotnou součástí kulturního dění doma a v okolí. Já si myslím, že právě tahle naše potřeba je i pro město daleko cennější než „nákup" sebevětší kulturní pecky. Tím vůbec nechci říci, že se netěším na některé plánované akce v rámci našeho kulturního léta. Spíše mi vadí občasný schematický přístup při plánování kulturních akcí a volba zaručeného receptu: „Pozveme známé (profláklé) umělce z Prahy, na to lidi zaberou." Tím spíše, že úroveň těchto napůl reprodukovaných výstupů bývá občas velmi žalostná a falešná – nikoli ve smyslu intonačním.