A to pod vedením své sbormistryně Jany Korbelové, exkluzivní zpěvačky, která pochází právě z Kraslic. Děti přitom strávily týden letního soustředění v horské Bublavě.

Začněme od začátku, a to představením vašeho pěveckého sboru Andílci. Jaké byly v roce 2009 začátky a kam se sbor posunul za uplynulých pět let?
Zpočátku měl sbor 15 členů a postupně se přidávali další a další. Sbor se rozrostl natolik, že se věkově rozdělil na MiniAndílky a Andílky.
Začali jsme nejprve na malých akcích a postupem času se ze souboru stal velice žádaný soubor. Vystupujeme u nás i v zahraničí, na celé řadě festivalů a akcí. Za to jsme neskutečně rádi a vážíme si každé nové příležitosti. Na začátku byla obrovská vůle začít, teď je to obrovská vůle překročit běžné hranice výuky zpěvu a tvořit společně s dětmi projekty, kterých jsou nejen součástí, ale jsou i zčásti samotnými tvůrci.
Děti sice nejsou mé vlastní, ale jako by byly. Když se trápí, trápí to i mě. Když mají radost, mám radost i za ně. Říkají mi MusicMama, vymyslela to Anetka Jíchová s Kačkou Skřivanovou a musím říct, že nosit tohle označení je pro mě veliká čest. Jsem pyšná na to, jací jsou, jsou tak šikovní a tvůrčí. Třeba Nany Andrlová sama vytvořila klip o klipu, který můžete zhlédnout na youtube. Je to jako od profíka. Každé z dětí je jiné, přitom máme společný cíl a dokážeme táhnout za jeden provaz. Něco jako mušketýři, akorát nás je přes 100, jak říkáme: Desítky hlasů, jedno srdce, to jsou Andílci. Nejsme však uzavřená skupina, vítáme do svých řad všechny ty, co chtějí na sobě pracovat a vzdělávat se v umělecké oblasti.

Na Kraslicku, odkud pocházíte, jste měli soustředění. Co je jeho náplní a co vše musí během takového týdne zpěváčci absolvovat?
Ano, v hotelu Švejk, kde se nám v plném nasazení a s láskou věnovali nejen manželé Kopeckých, ale i celý jejich tým. Pracovalo se nám báječně. Soustředění je členěno na taneční, pěveckou a hereckou část. Vše připravuji s kolegy půl roku dopředu. Musíme využít každou minutu. Plán práce máme na pět let dopředu, takže si to dokážete představit, jak je vše naplánováno. Pěvecké zkoušky a základy herectví vedu já a taneční zkoušky úžasný tanečník a choreograf Pavel J. Wolf.
Děti si zde připravovaly skladby na zimní sezónu 2014, čeká nás koncert s Bárou Basikovou, a to 7. prosince v synagoze v Plzni, adventní koncerty a další úžasná vystoupení v této sezóně.
Dále si v průběhu pobytu připravovaly vlastní muzikál, který děti vymýšlely úplně samy. Musím říci, nezapomenutelná představení O kouzelné čepičce, Čarovné studánce a V nebi. Měla vtip, nápad a zpracování bylo originální. Byli jsme s kolegy ohromeni.

V kostele v Kraslicích jste natáčeli videoklip k písni Pod křídly andělů ke stejnojmennému CD, které připravujete. O čem píseň a videoklip jsou a kdy spatří světlo světa nový hudební nosič?
Videoklip bude zhruba za tři týdny k vidění na sociálních sítích. Vlastní text k písni nám napsala Ladislava Horová, která je dvorní textařkou našeho pěvecko-tanečního souboru Andílci.
Natáčení probíhalo báječně, vše bylo promyšleno dopředu. Režie se ujal Pavel Wolf a kamery Jakub Korbel a také Pavel Wolf. Postupovalo se podle scénáře, takže všichni věděli, co a jak mají dělat, bylo to skvělé. Neříkám, že to nebylo náročné, ale vše se zvládlo a teď už se těšíme na zpracování, kterého se opět ujal P.J.Wolf. O líčení se nám postaraly naše nadané žákyně Tereza Košnařová a Michaela Behmová. Kostýmy nám připravila a celému souboru našila Monika Mrázová. Děti mají již svoji švadlenku.
Samotné CD se bude točit na podzim příští rok a vydání proběhne v lednu 2016. Část se bude točit v Holandsku a část v ČR. A videoklip? Ten je o andělech, kteří přinášejí lásku. Andělé jsou vlastně naše děti. Na CD budou skladby různého žánru, ale záměrem je vnést k lidem skrze děti a hudbu lásku, pohodu a dobrou náladu. Doufáme, že to, co prožíváme my s Andílky, se při natáčení prolne i do skladeb, které zde budou. Možná že to zní jako klišé, ale jsme opravdu skvělá parta a myslím, že se to projevuje i na výkonech dětí.

Jak náročné vůbec je organizovat takový pěvecký sbor třeba právě při točení videoklipu?
Jde to parádně, když máte skvělé děti, které chtějí a makají na dvě stě procent. A ty já mám, mohu-li se pochlubit. A samozřejmě když máte tým, který při souboru funguje, který zajišťuje, aby děti jedly, pily, měly vše, co potřebují, a byly neustále pod dohledem, jde vše snáze. Můj nejvěrnější „parťák" je Ota Liška. Ten se mnou začínal, je to náš poklad, zrovna nedávno jsme vzpomínali, když jsme měli jedno z prvních vystoupení. Pokud takové lidičky kolem sebe máte, vy se můžete naplno věnovat natáčení a výkonům dětí.

Andílci spolupracují s pěveckými hvězdami, jako je Bára Basiková, Marek Ztracený… Jak vznikla spolupráce s těmito umělci? Objevili jste se i na zahájení play-off plzeňských hokejistů. To musel být zážitek pro děti před tolika lidmi.
Spolupráce s HC Škoda Plzen vznikla tak, že nás přímo oslovili. Spolupráce od začátku byla skvělá. Dali podmínky a my se je snažili splnit. Jeli jsme zrovna na zájezd do Vídně a přespávali jsme na zámku Valtice, instrukce zněly jasně – během dvaceti sekund se dostat na led, zazpívat a za dvacet sekund zase z ledu, takže děti po večeři nastoupily a jelo se se stopkama na čas. A daly to! Dále se to dostalo tak daleko, že děti byly i v přímém přenosu. Nadšení bylo veliké. A když jsme si pak s dětmi povídali, co se jim líbilo nejvíc, prý to, že celá hala s patnácti tisíci diváky stála a zpívala s nimi hymnu České republiky. Dále mohly být součástí play-off 2013, kdy indiáni dosáhli zlatého poháru. Martin Straka byl neskutečně laskavý a dětem osobně poděkoval a dal jim dárečky. Setkaní s ním bylo okouzlující.
Nebylo to však naše první natáčení s TV, už jsme natáčeli pro pořad Barvy života na Pohádkovém statku, kam si nás pozval Zdeněk Zajíček, a s další televizí byla natáčená reportáž o koncertě na zámku Kozel, který se konal jako benefice na pomoc Rehabilitačnímu centru Hájek.
S Markem Ztraceným to byla vcelku dobrá náhoda. Chodí k nám jeho neteř a najednou se objevil na koncertě a už to bylo, další skvělý, kterého děti milují. Dokonce děti obsadil i do svého vánočního klipu Snad se něco stane a byl kmotrem naší první desky S písničkou do pohádky a filmu.
Bára Basiková – to je teď novinka, první společný koncert bude letos v prosinci. Zavolal nám její manažer a bylo. Děti se strašně těší a makají jako včeličky.

Sama provozujete Centrum umění a pohybu v Plzni. Proč jste se rozhodla k založení vlastní školy a jak je tato disciplína náročná?
Neskutečně náročná a těžká. Vše, co za něco stojí, je vždycky dřina. Mám vlastní vizi projektů včetně jejich realizací. Není to pro mě jen škola, je to součást mého života, není to jen práce. V rozhodnutí mi pomohl a podpořil mě nejdůležitější člověk v mém životě, můj manžel Jakub. On mě podporoval ze začátku a věřil ve mě, že to dokážu. Nikdy nepochyboval. A díky němu je Centrum umění a pohybu, co teď je. Skvělá parta začínajících mladých umělců s touhou překračovat běžné hranice výuky. Mají vše poctivě vydřené a vymakané. Nic nedostanou zadarmo.

V názvu vaší školy je umění i pohyb. Co vše se tedy u vás děti naučí?
Dětí už máme v Centru umění a pohybu přes dvě stovky. Mají tréninky taneční, dále hodiny herectví a samozřejmě hodiny zpěvu. Různé výukové workshopy zaměřené na vzdělávání v umělecké oblasti. Dále jazykové kurzíky. Nezpíváme pouze v češtině. Dále máme oddělení pro děti od tří let – to jsou malé sborečky v 5. a 90.MŠ Plzeň, MiniAndílky od 6 let a Andílky od 9 let a profi skupiny Angel Music company Littel (od 8) a Master (od 12) a dále výuku sólového zpěvu. Skvěle se nám spoupracuje s 1.ZŠ Plzeň, kde máme své zázemí. Vedení školy nám vždy vychází vstříc.
Spolupracujeme s nahrávací společností MeatArea51, o.s., což je pro děti velkým přínosem, a již od raného věku se učí pracovat s mikrofonem a natáčet v nahrávacím studiu. Navíc pánové Petr Schneider a Jiří Džudža jsou k dětem velice vstřícní a trpěliví a vše vysvětlují do nejmenšího detailu. Děti vše pak berou jako hru, tedy taková škola hrou.

Co Andílky čeká ještě do konce léta a jaké máte plány do budoucna?
Plán máme na pět let dopředu. Čeká nás spoustu akcí, zážitků a společného tvoření. Ale to bych nechala jako překvapení. Jen prozradím něco málo. Čekají nás například koncerty s holandským orchestrem v roce 2015. Dále připravuji s kolegyněmi Ladislavou Horovou a Gabrielou Černou nové učebnice, které budou mít 12 dílů a veškeré pěvecké záležitosti budou nazpívány od Andílků a MiniAndílků. S úžasným výtvarníkem Miroslavem Spoustou a tanečníkem Pavlem Wolfem připravujeme vlastní dětský muzikál Ježibaby. Dostali jsme pozvání na Fidži a dále nás láká Amerika. A v ČR je spousta úžasných míst, kde jsme ještě nebyli. Takže práce je spousta a motivace též.

Jste kraslická rodačka a mnoho lidí si pamatuje váš nezapomenutelný a silný hlas. Vzpomeňte, kdy jste zjistila, že zpěv je právě to, co vás baví?
Děkuji za poklonu. Zpívání mě bavilo už od dětství. Začala jsem docházet do místní hudební školy ke sbormistryni Ivetě Poslední a pak pokračovala na konzervatoři v Plzni. Myslím, že zpěvačkou se nelze stát, musíte se jí narodit. Nejde jen o hlas. Musíte tomu podřídit absolutně vše. A já mám štěstí, že celá má rodina se mnou tento život žije a na sto procent mě podporuje.

Jak postupně rostla vaše kariéra?
No, vidíte, to je otázka. Tak nějak pozvolna, pak se vše najednou rozjelo, CD, zahraniční koncerty, akce v ČR atd. Natočilo se první CD Kouzlo Vánoc s Ivetou Poslední, s mým kamarádem a fenomenálním klavíristou Alešem Vítkem, pak druhé CD Ave Maria na památku mojí maminky, kde představení probíhalo v chrámu sv. Bartoloměje v Plzni. Nasledovalo třetí CD s názvem Snění a už se valí další a další projekty, což je skvělé.

Zmínila jste svoji maminku, která zemřela, když jste ještě chodila do školy. Byla to svérázná a moudrá paní, která za vámi vždy stála. Co by dnes řekla vašemu úsilí a hlavně také úspěchům vašim, coby sólové zpěvačky, ale i s Andílky?
Rána se ani po tolika letech nezacelila. Moje maminka? No, na koncertě by plakala dojetím, ale jakmile bychom byly doma, určitě by mi řekla, jak to mohu dělat ještě lépe. A pak by něco skvělého uvařila.
Když jste byli na soustředění v Bublavě, vystoupili jste v místním kostele při mši. Vrátíte se ještě na

Kraslicko, aby si vás mohla veřejnost opět poslechnout?
Určitě! Už něco málo plánuju a domů se člověk vždycky vrací rád.