Nesoutěžní amatérská přehlídka divadel přinesla o víkendu již tradičně divadlo na vysoké úrovni. Organizátory potěšila zvyšující se návštěvnost „z ulice", účinkující zase přátelská a otevřená atmosféra. Z představení zaujal thriller Žena v černém i hudebně-divadelní ztvárnění Maškarády Terryho Pratchetta.
„Letos jsme Čurdu navštívili už popáté, možná dokonce pošesté," svěřil se divák Miroslav Lešek z Kraslic. „Není sporu, že se jedná o velmi prestižní přehlídku. Schází se tu nejlepší amatérské soubory z republiky, což je pro nás zdrojem potěšení a inspirace." Jeho rodina jen souhlasně přikyvuje. „Líbila se nám snad úplně všechna představení. Pokaždé je to něco trochu jiného. Zmeškali jsme jen jednu pohádku," dodávají.

Kladný ohlas veřejnosti si pochvaloval také vedoucí týmu organizátorů, režisér Martin Volný. Podle něj už si lidé na tradici Čurdy zvykli, sami ji vyhledávají a těší se na ni. „Letos přichází spousta lidí takzvaně z ulice. To považujeme za velký úspěch," říká Volný. Za vysokou návštěvnost ale děkuje hlavně výborným divadelním souborům. „Všechna představení jsou na velmi vysoké úrovni. Například thriller Žena v černém v podání souboru Amadis Brno byl opravdu něco úžasného. Sehrát ve dvou lidech hru, u které se diváci skutečně vyděsí – to považuji za skutečné umění," hodnotil režisér.

Pochvala patřila ale i ostatním účinkujícím. „Při páteční pohádce dokázala čarodějnice děti rozbouřit tak, že vběhly na pódium. Jejich reakce byly úžasné," popisuje.

Neopomenul ani hru Podzim života v podání divadla z Volyně nebo Goldoniho Treperendy od karlovarského souboru D3. „Divadelníci z Přerova mají zase v krvi hudební nadání. Letos proto přichystali muzikál Maškaráda," řekl Volný.

Novinkou především pro účinkující byla potom přítomnost dramaturgyně Marie Celtové. Profesionálka z plzeňského Divadla J. K. Tyla si po každém představení připravila pro herce hodnocení. Ve hře Jedlíci čokolády kladně hodnotila reálnost, přítomnost hlubší myšlenky. „Drábek si v té hře jen nehraje. Ukazuje, jak si lidi složitě hledají cestu ke štěstí a jak to mají někdy těžký. To jste zvládli dobře zobrazit," chválila Caltová soubor JakoHost z Plzně. Rozborových seminářů se účastnil i organizační tým, přístupné byly také divákům.

„Jako pro studentku DAMU jsou pro mě semináře s paní Celtovou velmi přínosným a zajímavým zážitkem," říká Iva Holubová, která na přehlídce vypomáhá jako uvaděčka. „Jen je mi trochu líto, že převážnou část posluchačů stále tvoří lidé od divadla. Veřejnosti bych tu uvítala o něco víc," dodala Holubová.
Svůj úhel pohledu ukázali i samotní účinkující z divadla JakoHost. „Do Sokolova jezdíme už několik let. Pokaždé se moc těšíme, zdejší atmosféra je skutečně jedinečná. Je to takové přátelské setkání, díky nesoutěžení mizí rivalita. Zároveň ale nasbíráme spoustu inspirace. Skvělé taky je, že organizátoři dokázali přitáhnout spoustu diváků," nešetří chválou Marie „Muška" Chmelíková.

Pro jejich soubor je sokolovská přehlídka zahájením divadelní sezony. Představení chystají na zkouškách, které probíhají dvakrát týdně. „Soubor oficiálně vznikl v roce 2008," zabíhá Chmelíková do historie.
„Název odráží naši společnou filozofii. Ta je taková, že každý ze souboru může hostovat kdekoliv jinde a zároveň přivést hosta k nám do souboru. Ať už je to herec, nebo režisér. Jsme přístupní jakýmkoliv nápadům – stačí přijít a představit ho," vysvětluje Muška. „Výhodou tohohle přístupu je, že podněcuje aktivitu a kreativitu. Když sedíš v koutě, nemáš záruku, že si pokaždé zahraješ," říká.

V repertoáru má soubor většinou komedie. Do Sokolova ale přivezli tragikomedii Jedlíci čokolády, na které spolupracovali s profesionální režisérkou Blankou Luňákovou. „Spolupráce s profesionálem má většinou nespornou výhodu v tom, že přijde už s nějakou konkrétní představou. Dává nám tak jasné vedení, zkoušky jsou pak produktivnější. Zároveň má ale samozřejmě také větší nároky," směje se Anna Chmelíková, další členka souboru. Ta v civilním životě studuje zdravotní školu. Její kolegové jsou z rozličných jiných oborů. „Máme v souboru dopravního inženýra, fotografku, slečnu, co pracuje v cestovní kanceláři…, další pracují třeba v softwaru nebo v bytovém sektoru. Je to různé," shodují se sestry Chmelíkovy.

Podle nich to dokazuje, že se divadlo dá skloubit s jakoukoliv jinou profesí. Když se chce.
A na co se Sokolov může těšit příští rok? „Víme jistě jen to, že uděláme dvanáctou Sokolovskou čurdu," doplnil organizátor Martin Volný. „Příprava jinak začne tradičně v průběhu ledna," uzavřel režisér.