Letošní sokolovský Festival politické písně byl Proti pasivitě a v tomto smyslu skutečně přinesl řadu podnětů, více i méně vážných. „Současné noviny jsou stále obrázkovější a triviálnější. Při vší úctě, jinak byste si je vy, čtenáři, nekupovali. Ano, nevyzýváme, nenavádíme lidi k přemýšlení ani k činu, spíše vás už jen bavíme,“ přiznal při zahajovací tematické besedě v kině Alfa vedoucí komentátor jednoho z celostátních deníků Martin Komárek.
„Mladí lidé jsou frustrovaní z toho, že se na ně společnost obrací jen jako na potenciální zákazníky a spotřebitele zboží, jinak ji to, co si myslí, prožívají a chtějí, vůbec nezajímá,“ konstatoval aktivista společnosti Člověk v tísni Karel Strachota, iniciátor letošních studentských voleb. „Takové akce jako studentské volby by neměly organizovat školy ovlivňované místními politiky, ale nezávislé skupiny studentů,“ navrhl Petr Motyčka z guerillové výtvarné skupiny Pode Bal.

Ta následující den v klášterním kostele strhujícím entrée s chrámovými varhany, bicími, elektrickou kytarou a gradující deklamací šokujících zjištění o minulosti vystavených zahájila svou výstavu Malík urvi II složenou z portrétů současných soudců a žalobců na pozadí jejich někdejších totalitních žalob a rozsudků proti lidem nepohodlným komunistickému režimu. „Systém, který staví na funkční integraci správců násilí totalitního systému, je nastaven tak, aby se mohl k aplikaci takového násilí vrátit,“ prohlásili výtvarníci.

Zasloužený rozruch vyvolalo představení renomovaného pražského Divadla Komedie v Hornickém domě. Drama Zajatci od Davida Jařaba je současný český příběh mladých lidí dotlačených stavem zdejší politiky k terorismu – exemplárnímu únosu a soukromému procesu s politikem Mánkem. „Když už nic jiného, není možno vinit ze všeho jednotlivce, ale také systém. Systém, který automaticky zaměňuje službu veřejnosti za službu proti veřejnosti. Zaměňuje službu pro společnost za službu pro sebe. Tento systém, vytvořený politickými stranami jako jakýsi nový kodex, produkuje bezpochyby mnoho kalu. Ne každé baktérii se v něm ale roste dobře. Jsou však některé kmeny, některé rodiny, někteří jednotlivci, kteří mohou v tomto prostředí narůst do obrovských rozměrů. Z malinkého broučka, okem téměř nepostřehnutelného, může se po určité době stát obrovské, bílé, namokvalé, napité klíště,“ říká v soukromém přelíčení jeden z únosců Robert.
„Kdo seje silnice, sklízí auta,“ varoval při filmovém dnu festivalu velmi názorně v kině Alfa Martin Mareček ve svém podivuhodném autorském dokumentu Auto mat. O to, že technologie jsou ve skutečnosti ideologie bez ptaní a bez diskuse totálně proměňující a ovládající naše životy, šlo i v belgickém dokumentárním snímku Místo na vsi.

Beseda osobností s plným hledištěm středoškoláků o filmu Barevný národ byla chvílemi na hraně. „Proč policisté automaticky obviňují ze všeho nejdříve Romy a Vietnamce?“ ptali se mladí z těchto menšin. „A proč úřady Romům mnohem více než ostatním tolerují zneužívání sociálního systému?“ kontrovala většina. „Nejde o zneužívání, ale o využívání toho, co tento systém nabízí, a to je zcela legitimní,“ vysvětlil Martin Pánek z pražské Vysoké školy ekonomické.

Podle něho proto v žádném případě nelze obviňovat klienty, ale spíše systém a práci sociálních úřadů. Večerní Kotel Ester Kočičkové politická témata výrazně odlehčil. Účastníci rozvíjeli například myšlenku Vladimíra Kokolii, že „vedle extrémní levice a extrémní pravice velmi chybí v naší politice extrémní střed“.

Na dvou koncertech pod širým nebem, kterými festival vyvrcholil v pátek a v sobotu na sokolovské Bohemii, akcelerovala politická poselství, razantní hudba a padesátikilowattová aparatura.
„Kapitalismus má lidskou tvář – čert má modrou hlavu, žlutý hvězdy a z nich svatozář,“ zněl refrén písně Ca-bay-ky od uhrančivých The Jolly Joker and the PBU. Raper James Cole alias Kapitán Láska ironicky nabádal uctívače spotřeby: „Když vejdeš do supermarketu, vezmi si košík, poklekni a zavři oči!“ a Peneři strýčka Homeboye byli ještě přímočařejší: „Svět je plnej blbců a my jsme jejich králové.“ Festival proti pasivitě zakončili v noci na neděli divocí a poetičtí Už jsme doma skladbou Jó nebo nebo, kterou jim v Sokolově před 25 lety zakázali hrát: „Mám rád ty, co začínaj, mám rád ty, co začínaj, mám rád ty, co začínaj rozlišovat!“

Tomáš Kábrt