Zřícenina hradu Hauenštejn u Ostrova nad Ohří bývá tradičně místem konání nejrůznějších akcí. V sobotu 25. a v neděli 26. 8. hostil Hauenštejn již 5. ročník vodáckého folkového festivalu Folková Ohře.
V sobotu se zde vystřídalo 10 skupin, v neděli pokračovalo dalších 6, které sem buď byla pozvány, nebo postoupily na základě diváckého hlasování z jarního festivalu Karlovarská folková loděnice.

Sobotní program otvíral Hromosvod, po něm nastoupili Pavla a Jarda Mariánovi z bývalého Klíče s písničkami renesančními i cikánskými. Vystřídala je asi nejpočetnější skupina festivalu – Asonance a její balady, mnohdy s hororovými motivy. Zatímco si publikum vytleskávalo další a další přídavky, připravovali se v zákulisí Bob a Bobci.

Nenechte se mýlit, nejedná se o králíky z klobouku, ačkoli úvodní melodie ze známého večerníčku nakonec také zazněla, ale o populární folkovou formaci ze severu Čech. Folk vystřídalo pravé a nefalšované country, nejprve v podání jedné z prvních dam trampské písně Jitky Vrbové, potom v podání skupiny Pacifik, jejichž Velrybářskou výpravu si zazpívali snad úplně všichni. Pacifik dohrál a vyvýšené hradní pódium přivítalo další severočeskou skupinu – Stráníky.
Když se setmělo, vystoupil Jablkoň – skupina, která se svým, pro mě laika nezařaditelným stylem, na tento festival tak úplně nepatřila, nicméně se líbila. Když doznívaly poslední tóny saxofonu Aničky Duchaňové z Jablkoně, mávaly už z okének členky skupiny následující – Strašlivé podívané.

Ta, navzdory svému názvu, připravila jednu z nejkrásnějších podívaných festivalu. Písničky starší střídala s novými z připravované desky, přenesli jsme se s ní do oblasti Plzeňska, odkud pochází a čerpá náměty, navštívili krčmy, popraviště i pohádkovou říši.
Aplaus nebral konce a Strašlivka mohla přidávat do aleluja, protože poslední skupina – Ivory Gate nedorazila včas. Nakonec se na Hauenštejně ale ukázala a festival završila.

Celým programem prováděl moderátor a hlavní pořadatel Folkové Ohře Míla Pražák, slovem mu pomáhal i „dobrý duch hradu“ Petr Hroch Binder, který zde křtil svou v pořadí již třetí knížku Putování Hrocha z Horního hradu za Svatým otcem do Vatikánu, o své cestě vyprávěl, a dokonce promítal fotografie.
Pro nejmenší byl připraven dětský koutek a dvě divadélka. Koho omrzelo poslouchání hudby, mohl navštívit projekci studentských filmů skupiny Sureal Movies, prohlédnout si hrad, zajít do čajovny nebo si dát něco dobrého k snědku. Noční program byl zpestřen vystoupením ohňových břišních tanečnic. A zajímavou atrakcí byla „folková štěňata“, která si odtud mohli návštěvníci odnést.

V neděli jsem na Horním hradě už nebyla, troufám si ale říci, že zde vládla stejně skvělá atmosféra jako v sobotu. To totiž na každém folkovém festivalu …