Karlovarský kraj - Fanoušci legendární pražské hudební formace Tři sestry jásají. Do rukou se jim dostává zbrusu nová deska ´Líná hudba holý neštěstí´, a k tomu kapela startuje velkolepé letní turné s množstvím zastávek. Do Karlovarského kraje se ale zatím třísesterní partička nechystá. Neznamená to však, že se tady letos fandové živého koncertu nedočkají. Alena Rydvalová, PR manažerka skupiny, nastiňuje, že Sestry do našeho kraje zavítají někdy během podzimní šňůry. Než se tak stane, mohou si jejich skalní příznivci zkrátit čekání čtením následujících řádků. Zpěvák a frontman Lou Fanánek Hagen v nich prozrazuje, z čeho plyne název alba a odkud pochází historka o zlomyslném Gabrielovi z aktuálního singlu Školka.
Jakou myšlenku tedy skrývá poněkud delší název desky Líná hudba holý neštěstí? „Zjistili jsme, že neumíme vytvořit a hrát ploužák – sestrovské ´pomalé´ písně převyšují průměrné střední tempo většiny rádií a ty rychlé jsou fakt rychlé, tak jsme se s tím smířili a název tomu odpovídá," říká Fanánek. Více o nové desce prozradil v rozhovoru.

Otevírám vaše nové CD ´Líná hudba holý neštěstí´ a kromě disku vyndávám také členskou kartu vašeho VIP Clubu. Jsou pro vás fanoušci, kteří si kupují desky, opravdu tolik vzácní?
Není to, že by byli vzácní, ale snažíme se pro ně udělat nějakou nadstavbu, která by je utvrdila v tom, že kupovat oficiální nosiče je správné a že s tím souvisejí i nějaké výhody, jako jsou drobné slevy nebo přednostní podpisy. Teď například když byla autogramiáda, tak chodili zvláštním vchodem pro VIP. S fanouškem je potřeba pracovat jako s člověkem, který chce o skupině všechno vědět a nejlépe všechno navštívit, zhlédnout a nosit trička. Pak by měl ale také vědět, že si toho celá kapela váží.

A jak se vaší nové desce vůbec daří? Jde na odbyt?
Ve druhém kole svého putování po obchodech byla podle hitparády IFPI v prodejnosti první, což neznamená, že by to byly nějaké desetitisíce nosičů, ale rozhodně to o něčem vypovídá, když je za ten týden nejvíce prodávaná. Já si myslím, že je to dobré, a my jsme spokojení.

Již v roce 2010 jste na desce Lázničky pěli nic nového pod sluncem, my to takhle chcem. I tentokrát si myslím, že jste nehledali nějaké nové proudy, ale opět vsadili na jistotu. Je to tak?
To není sázení na jistotu, my to jinak neumíme. Třeba bychom to mohli ještě nějak elektronicky oholit, hrát jen na akustické nástroje a být jako nějaká zvláštní country kapela … Já soudobé trendy, různé mixy a podivné věci nemám rád. Ani tu představu, že by Tři sestry měly něco podobného dělat.

Za nejlepší a skutečně moc vydařené songy z nového CD považuji Masky sádrový, Desítku, Das ist ein Salámek a Školku. (V písni Školka jde o to, že zlotřilý Gabriel dává zabrat slabšímu chlapci. Ten pak i v dospělosti touží po zasloužené satisfakci, pozn. redakce) Přiznejte, kdo z vás dostal jako malý ve školce nářez?
Ta historka s Gabrielem je moje. On byl úplně odpornej. Byl to takový ten protřelý chlapeček už od jeslí. V poslední třídě školky kroutil už čtvrtý rok, byl hustej a všechno vedl … prostě byla to obluda.

V písni Otčenáš vzpomínáte zesnulého Františka Sahulu. Vzpomínají na něj také fanoušci? Třeba při koncertech, vyžadují si jeho hitovky?
Oni si je nevyžadují, ale jsou rádi, když při koncertě zazní nějaká Sahulova píseň, protože to jsou opravdu velké hity, například Sovy v mazutu hrajeme pořád, ty bývají stabilně v pořadí. A uprostřed letního turné hraje Mafunova skupina směsici Sahulových písní. To všichni jásají a myslím, že jsou rádi že ho takto připomeneme. On se vždycky na nějaké naší desce zase objeví v nějakém textu, který o něm udělám. Ty historky jsou zatím nevyčerpatelné.

Jak tak sleduji vaši kapelu, zdá se mi, že tu budete navěky. Čím to je, že jste tak nezdolní a imunní vůči rozpadu?
Tak to my nevíme, ale jsme tomu rádi. Takže se těšíme na oslavy letošního 28. výročí, což není sice tak významné, ale za dva roky již přijde třicítka a to už je hodně.