Knihovna osvětlená mihotavými plamínky svíček, stíny postav oděných v černých kápích či bílých hábitech, hlediště plné diváků všech věkových kategorií a nad tím vším temný hlas linoucí se zpod kapuce muže, sedícího pod malou lampičkou, jediným opravdovým zdrojem světla v celé místnosti, s rozevřenou knížkou na kolenou.

Vedle něj ve strnulé pozici seděla dáma se sklopenou hlavou, jíž z hábitu koukaly jen rozpuštěné světlé vlasy a dlaně s dlouhými prsty, svědčícími o tom, že jejím povoláním by mohlo být hraní na piano nebo snad psaní…

Taková atmosféra vládla v pátek 14. září večer v sokolovské knihovně. Tajemnou dámou oděnou v černém nebyl nikdo jiný než spisovatelka Ivona Březinová a přízrakem po její pravici jeden z jejích žáků z Literární akademie, soukromé vysoké školy tvůrčího psaní. Paní Březinová jako editorka a Tomáš Heřman jako jeden z autorů přijeli do Sokolova představit knihu hororových povídek nazvanou Zuby nehty, ve které se prezentují studenti akademie.
Kniha je sice určena asi dvanáctiletým dětem, atmosféra v knihovně a Tomášův tajemný přednes však způsobily, že jsem se bála i já. Dramatické zvraty v povídkách mě nutily zůstat ve střehu, napětí bylo čitelné i ve tvářích ostatních.

Když jsem potom spěchala nočním Sokolovem na vlak, poplašeně jsem se otáčela, zda za mnou nikdo nejde, vystrašit mě dokázal sebemenší zvuk a doma jsem do vany lezla jen s velkým přemáháním. Chcete vědět proč? Přečtěte si v knížce Zuby nehty povídku Chi chi chi a třeba i další. Udělám to i já, ráda bych totiž poznala zlého ducha zakletého do nemocničního medvídka, zlo schované za zdí nebo motorkáře… Jenže budu-li si číst horory sama a za světla, už se asi nebudu tolik bát. Škoda…