Rozjet se historickým vlakem do pohádky, navštívit hned tři pekla a v případě, že jste byli celý rok hodní a čerti nezatouží nechat si vás ve svém příbytku, si domů přivézt tu pravou adventní, předvánoční náladu, můžou lidé z Kraslic, Sokolova a blízkého i vzdálenějšího okolí již tradičně v předmikulášském čase díky společnosti Viamont, a.s., a dalším spolupořádajícím organizacím.

Letošní ročník Mikulášské jízdy do pekla v Hřebenech se konal v sobotu 1. prosince. Přestože počasí nebylo zrovna zimní a prosinec nás přivítal oblevou a blátem, zdálo se mi, že se Mikulášské jízdy účastní zase o něco více lidí než minulý rok … Přilákal je pravděpodobně letošní překvapivě bohatý program s atrakcemi pro malé i velké.

V první peklo se pro tento den proměnila nádražní stanice v Hřebenech. Každý se zde musel upsat ďáblu do návštěvní knihy. Pokud se vám podařilo projít celým peklem a dostat se až před samotného Lucifera, mohli jste zkusit zahrát si s ním karty o vlastní duši. Čerti byli velmi společenští a seznámení s nimi znamenalo, že i vaše tvář ušpiněná jejich tlapami se brzy podobala tváři čertovské.

Kdo bez úhony vyvázl z pekla na nádraží, mohl pokračovat cestou lemovanou stánky se suvenýry, občerstvením i oblíbenou teplou medovinou do lesa a tudy potom blátivou cestičkou přes hory a doly ke zřícenině hradu Hartenberg.
I po cestě jsme čas od času potkali pohádkové bytosti. A kde nebyly, zastupovaly jejich roli pařezy prapodivných tvarů a strašidelně zkroucené větve stromů.

Les se rozestoupil a před návštěvníky ze tmy vystupovala silueta starého hradu. Z jeho nádvoří se na míle daleko linula středověká hudba v podání sokolovské skupiny Gothic Teufel. Ta se střídala se skupinami historického šermu, tanečníky a v odpoledních hodinách i s vystoupením žáků 2.E sokolovského gymnázia, kteří představovali živý betlém.

Paralelně s programem na nádvoří hradu probíhal další program na Cikánském dvoře. Abyste se tam ale dostali, museli jste překonat druhé peklo, které představovali další čertí karbaníci schovaní v malé jeskyni, mimoto neschůdný terén, bažiny a kaluže …

Na Cikánském dvoře vás přivítaly stánky nejrůznějšího druhu, Mikuláš nadělující sladkosti těm nejmenším, veselé vystoupení kraslické folkové skupiny Švorc, pěveckého sboru Střípky nebo loutkové divadlo či kouzelnické představení pro děti. Komu byla zima, mohl se schovat v krčmě, kde se o zábavu starala skupina Černý nebožtík.

Zpáteční cesta byla peklem od začátku do konce. Alespoň pro ty, kteří si stejně jako my nesvítili pod nohy lampiónem ani baterkou… Tma v lese byla neprostupná a cesta plná bláta a zbytků sněhu. Přesto nás čekala ještě návštěva posledního obydlí čertů, toho, které se nejvíc přibližovalo mým představám o skutečném pekle. Byla jím veliká jeskyně plná kouře, kde se téměř nedalo dýchat…

Skoro bych věřila tomu, že její obyvatelé byli skuteční pekelníci, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak tam mohli vydržet a mít navíc energii strašit nás za každou římsou a vyžadovat básničky výměnou za volný průchod (jako správní gymnazisté jsme předvedli část Erbenovy Kytice, byli jsme ale nařčeni z morbidnosti …). Nakonec se nám podařilo uchránit svou duši od zásahu všech pekelných sil a spolu s ostatními, kteří se čertům ubránili, jsme předposledním vlakem odjeli domů…

Pokud jste se Mikulášské jízdy do Hřebenů ještě nezúčastnili, nasedněte do mikulášského vlaku příští rok a vězte, že přestože na čerty nevěříte, bude vám mnohdy běhat mráz po zádech, když spatříte jejich strašidelné tváře, a strženi atmosférou budete vřeštět, když se kdosi vedle vás lekne!