Dechová hudba Horalka Kraslice bude v pátek a sobotu slavit. Uplyne totiž dlouhých padesát let od doby, kdy byla založena, tedy od roku 1958.
Oslava se uskuteční v rámci osmého ročníku Kraslického setkání v městských sadech. Právě Kraslické setkání bylo první akcí, která se v sadech uskutečnila, když si Horalka vzala sady na svá bedra a postupně je zvelebovala. „Chtěli jsme tam tehdy oslavit už 40. výročí, avšak sady byly ve zuboženém stavu,“ řekl za Horalku Zdeněk Klonfar.

Sady však nebude znít jen dechovka. Pořadatelé mysleli na široké publikum. Zazní tak i rock a návštěvníci se pokochají tancem místních souborů.
Samotná Horalka, která zahraje v sobotu, patří mezi přední dechové hudební soubory reprezentující českou muziku. Její repertoár čerpá převážně z činnosti velikánů české dechovky, jako jsou Karel Vacek, Jaromír Vejvoda a další. Umí však zahrát i současné taneční směry. Po celou dobu své existence má kapela poměrně ustálené obsazení na jednotlivých postech, což je důkazem toho, že po roce 1989 Horalka nezanikla, jako se to stalo s jinými většími hudebními tělesy.

Od svého vzniku se Horalka pravidelně zúčastňuje organizovaných soutěží a kulturních akcí, které přerůstají rámec kraje i hranice České republiky. Získává také významná ocenění. Mezi ně patří 1. místo s mimořádným oceněním ze soutěže v Bratislavě. Dále pak vítězství a druhé místo v soutěži Zlatá křídlovka v Českých Budějovicích. V České televizi natáčela Horalka v pořadu Sólo pro … a v Českém rozhlase má natočeno asi 125 nahrávek. V současné době připravuje již druhé CD ve spolupráci s kraslickým dirigentem Karlem Hájkem.

Svou uměleckou činnost uplatňuje Horalka i v zahraničí, nejčastěji v Německu. Na jejích úspěších se za ta léta podílelo přibližně 50 muzikantů a asi 10 zpěváků. O těchto lidech se dá říci, že kapele věnovali nemalou část svého života. V současné době vedou dechovou hudbu Horalka Kraslice kapelník Josef Novotný a umělecký vedoucí Antonín Velek. Zpěváky jsou Rudolf Renz, Majka Drašarová, Petra Kotlíková, Alexandr Rangl a Tomáš Drda.

Horalka má bohatou minulost

Před padesáti lety vznikla v Kraslicích dechová hudba Horalka. Členové souboru byli na začátku převážně zaměstnáni u firmy Amati-Denak Kraslice, kde přímo hudební nástroje zhotovovali, což bylo a je ideálním spojením hodnoty odborné s uměleckou.
Po celou dobu své existence má kapela poměrně ustálené obsazení na jednotlivých postech. Tento soulad a nezbytný poctivý přístup k poslání souboru dopomohly k získání řady významných uměleckých úspěchů.

Horalka se pravidelně zúčastňovala organizovaných soutěží a akcí, které přerůstaly rámec města, okresu i kraje, a získávala tam významná ocenění. Svou uměleckou činnost uplatňuje Horalka při nejrůznějších akcích, plesech, zábavách a setkáních nejen doma, ale i v zahraničí. Desítky zpěváků věnovaly kapele část svého života podle pořekadla: „Máš-li něco rád, nesmíš času litovat!“ O tom by mohli vyprávět její kapelníci – Jan Petrášek, Josef Bařtipán, Milan Novotný a Miroslav Šindelář. Jejími sólisty-zpěváky jsou Marie Machatá, Rudolf Renz a Jan Sokol.

Kapela udržuje přátelské styky nadále především s německými muzikanty. V roce 1994 se zúčastnila přehlídky dechových hudeb u příležitosti 15. výročí založení kapely Heldrastein Muzikanten ve Schnellmannhausenu, v roce 1997 účinkovala v pořadu „ Jak zní dechovka“, který byl organizován ve Schneebergu za účasti domácích kapel. Mezi významné aktivity kraslické Horalky je nutno zařadit i její působení v rámci organizovaného Mistrovství Čech mažoretkových skupin v červnu 1998 v Kraslicích. Zde účinkovala v koncertu Hudba nezná hranic společně s Městským dechovým orchestrem města Klingenthal, dále pak i v taneční a hudební show Hrajeme pro radost.

13. června 1998 oslavila Horalka 40. výročí svého založení od 14 hodin na kraslickém náměstí T.G. Masaryka. Na oslavu přijely i kapely z Německa. Programem provázel hudební redaktor Českého rozhlasu Plzeň Josef Pospíšil spolu s vítězkou hořovické soutěže ve hře na akordeon Renatou Hrdličkovou. Program byl provázen množstvím upřímných gratulací od kolegů muzikantů, zástupců firem i jednotlivců. Vzpomínky na prožitá léta s orchestrem, veselé historky, dobrá nálada a především hezké české písničky v podání účinkujících tvořily rámec příjemně probíhajícího sobotního odpoledne.
Patrně při oslavách výročí kapely dozrála myšlenka na obnovu městských sadů, ve kterých se dříve odbývaly četné kulturní akce, především hudební. Hudebníci z Horalky se rozhodli vrátit areálu tuto původní kulturní funkci. Za symbolický poplatek dostali od města sady do pronájmu, následovaly stovky odpracovaných hodin ve volnu a za spolupráce s odbornými firmami se dílo podařilo. Obnovené pódium, taneční parket, lavičky ve staronovém provedení, elektropřípojka s pouličním osvětlením, upravený prostor pro diváky, obnovená přístupová cesta a schodiště…

Ve dnech 15. až 17. června 2001 zde byla za podpory města, fondu Phare a Euregia Egrensis uspořádána první akce – „Kraslické setkání“. I přes nepřízeň počasí navštívilo je v průběhu tří dnů přibližně 4 000 návštěvníků z Čech i Německa. Přilákal je bohatý kulturní program v podání jak domácích, tak klingenthalských souborů.

V sadech kdysi byla i restaurace

Před osmi lety si dechová hudba Horalka pronajala od města městské sady v Kraslicích. Postupně je zvelebila a postavila obří pódium se zázemím. Nyní je to opět místo odpočinku, kde se navíc koná řada kulturních akcí. Ty pořádá nejen Horalka, ale také samotné školy nebo dům dětí. V létě se tam navíc konají rockové festivaly.

Sady byly už v minulosti podle pamětníků nejoblíbenějším místem odpočinku obyvatelů města. První sadové úpravy na Domácím vrchu (Hausberg) prováděl Pečovatelský a okrášlovací spolek Kraslic, který v roce 1867 založil městský pokladník Eduard Schwab. Ten se také obrátil s žádostí o pomoc na zdejšího rodáka, v té době bohatého podnikatele a finančníka Richarda rytíře Dotzauera. Ten pak ihned v následujícím roce nechal zbudovat pod vrcholem Hausbergu obelisk a gloriet, daroval ozdobné stromky a keře a sám navrhl spolkové stanovy, které 26. února 1868 místodržitelství potvrdilo. Tím mohl spolek zahájit řádnou činnost. Našel podporu u městské obce, purkmistra i řady zdejších továrníků.

Střelecký spolek věnoval pozemek k vytvoření stromové školky, karlovarský městský zahradník Josef Hahman vytvořil plán parku. Zásluhou spolku byly upraveny zdejší lesní prameny a na počest Dotzauerovy manželky byl jeden z nich nazván Eleonořiným. V sadech byly zbudovány i četné pomníky a pamětní desky. Richardova věž s pamětní deskou, Kamenný pomník Preisův, Keilwerthovo zátiší, Bohlandův, Schillerův a Jahnův (zakladatel německé tělovýchovy) kámen, na východním svahu u střelnice střeleckého spolku byl pamětní kámen věnovaný notáři Hablemu.
V městských sadech byla dřevěná restaurace, byl zde hudební pavilon, lavičky, atrakce pro děti a udržované cestičky.