„Inspirují mě hlavně lidi. Poslouchám je, když jdou kolem po ulici," směje se Teodor. „Proč zrovna básně? Zbyly na mě. Jde mi hlavně o formu, která se podobá hudbě. Nejvíc se vracím k beatnikům. Ke Ginsbergovi nebo Vráťovi Brabenci," doplnil Kravál.

„Proč zrovna poezie? Protože je lehká. Stačí vytvořit rým. Nemusí mít děj. No a od dob Walta Whitmana se ani nerýmuje. Osobně mám rád Vladimíra Vysockého nebo Puškina. Nemám rád moc intelektuální věci," přiblížil Jiří. „Co se týče inspirace, tak mě inspirovala nešťastná láska. Tohle jsou věci, které jsem napsal před šestnácti lety. Teď už nepíšu," směje se Smrt.

Knihovna se pomalu zaplnila. Večer prodchnutý poezií a humorem okořenil improvizovaný hudební doprovod Vítězslava Adamce, který svou hrou na housle rozvibroval okolní vzduch.

Po poklidném a smělém přednesu Jiřího Smrta přišel protipól. Divoká smršť Teodora Kravála, který strhl posluchače. A co přivedlo návštěvníky na večer poezie? „Mám rád poezii a znám se se Smrtí. Je to jediná jistota," směje se Dalibor Chum.

„Zajímal mě hlavně místní tvůrce. Byl jsem zvědavý," svěřil se Michal z Lokte.

„Já jsem přišel kvůli panu Jahůdkovi, je to kamarád. A taky protože mě baví poezie. Vždycky když je někde nějaká poezie, tak tam jsem," vysvětluje Honza Psohlavec.

„Dnes mám básnický den. Vstala jsem v půl páté. Měla jsem tušení, že budou dávat něco zajímavého, a taky že ano. Pustila jsem si undergroundové písně. U toho pekla bávovku a pořád odbíhala k těm písním. S hotovou bábovkou jsem šla za kamarádem, který mi řekl o dnešním večeru a že tu dnes bude můj kamarád Jirka přednášet svoje věci. Je to vlastně náhoda, že jsem tady. A jsem moc ráda, že jsem sem mohla zajít a slyšet to," řekla Lenka Hořínková.