Náš zpravodajský tým přijal ve svém bydlišti v maďarském letovisku Balatonaliga na břehu stejnojmenného jezera. Kóborův dům je postaven na skále a výhled na široširý Balaton je víc než romantický. A hned dole, v přístavu jachtařského klubu Aliga, zase kotví Jánosův škuner, na němž legendární umělec tráví většinu roku. A právě v kajutě Jánosovy lodi jsme si víc než dvě hodiny povídali.

Omega ovlivnila několik generací českých a slovenských hudebních fanoušků. Alespoň jednu gramofonovou desku Omegy v těch letech vlastnil prakticky každý z nás. A je téměř neuvěřitelné, že v tehdejším takzvaném „socialistickém táboře“, kam společně patřili jak Češi, Slováci, tak i Maďaři, existovala kapela tak vysoké evropské úrovně!

Sám János Kóbor neví, proč právě v Maďarsku měla rocková muzika daleko více volnosti a prostoru než například u nás. Dobře si ale pamatuje, jak marně se v sedmdesátých a osmdesátých letech pokoušeli domluvit koncerty v tehdejším Československu. Díky politickým rozhodnutím se totiž stali u nás nežádoucími.

Ovšem jejich vzpomínky na Prahu jsou i tak silné: V Lucerně Omega absolvovala v roce 1964 (!) své vůbec první zahraniční vystoupení. O sedm let později pak tamtéž odehrála vůbec první koncert v nové sestavě - v té sestavě, ve které existuje dodnes.

Během našeho setkání byla probrána i řada dalších zajímavostí: Víte například, že Omega je, vedle Rolling Stones, jednou z nejstarších aktivních rockových kapel na světě? Letos slaví Omega 50 let od chvíle, kdy na jednom z budapešťských gymnázií vznikla. A víte, že János Kóbor vystudoval architekturu? Nebo jaký je vztah mezi Omegou a slavnými německými Scorpions a kolik verzí máslavná Dívka s perlami ve vlasech?

Koncertní show Omegy jsou dodnes velkou událostí a osmdesátitisícové návštěvy nejsou žádnou výjimkou. Koncert v Lokti v pátek 28. srpna má tak punc velké senzace. „V Lokti zahrajeme kolekci těch největších hitů, abychom uspokojili tisíce našich českých fanoušků. Fakt se těšte, bude to velkolepý večer!“ vzkazuje frontman kapely János Kóbor.

Když se řekne Maďarsko, většina z nás si hned představí dva pojmy: Balaton a Omega. Nyní se oba tyto pojmy spojují v jedno, když si na Balatonu povídáme s frontmanem legendární Omegy Jánosem Kóborem…
Omega je pro určitou generaci českých a slovenských posluchačů doslova kultovní kapelou. Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří s plnou vážností tvrdí, že Omega významně ovlivnila jejich hudební názor. Popularita kapely by se možná také dala shrnout do konstatování, že „každý z nás měl alespoň jednu jejich desku“.

Čím si vysvětlujete tento vztah Čechů k maďarské kapele, jejímuž jazyku je víc než těžké rozumět?
Pravda, maďarský jazyk je prakticky nesrozumitelný pro celý svět. Celkově maďarsky mluví jen něco přes 10 milionů lidí. Ale podle mého názoru to v našem případě nakonec nebylo překážkou ani v těch zemích, kde si ze začátku vůbec neuměli představit rockovou muziku jinak než anglicky. To byl i případ Československa. A přesto byla vaše země pro naši kariéru mimořádně důležitá. V roce 1964 jsme v pražské Lucerně odehráli náš první zahraniční koncert. A dovolím si říci, že i naše zatím poslední účinkování v Praze – to bylo v roce 2005 a taky v Lucerně – hodnotím z hlediska našeho uměleckého výkonu mimořádně vysoko. Náš vztah s českým publikem vždy existoval.

Ve vaší historii byla ještě jedna Lucerna, a to v roce 1971…
No jasně. V jedenasedmdesátém roce v Praze jsme byli strašně nervózní, protože jsme tam vystupovali vůbec poprvé v nové sestavě – tedy v té sestavě, ve které hrajeme dodnes. Měli jsme jenom týden na zkoušení a bylo to pro nás dost náročné… Pokud si vzpomínám, byl to třídenní festival, kterého se zúčastnily veškeré významné kapely východního bloku. Třeba český Blue Effect nebo Polák Czeslaw Niemen, čili velmi silná jména. Strašně jsme se báli, jak v takové konkurenci obstojíme.

Určitě jste se za dobu své existence setkali s českými umělci a kapelami. Koho z nich si nejlépe vybavujete?
Už jsem zmiňoval Blue Effect. S těmi jsme hráli nejen v tom roce 1971, ale i v Lucerně před čtyřmi lety. A pak si vzpomínám na kapelu Flamengo, ale nejsem si jistý, jestli je to zcela přesný název. Stylem se zhruba podobali Deep Purple…

Asi nejproslavenější písní Omegy je Gyöngyhajú Lány (Dívka s perlami ve vlasech). Existuje česká verze, ve svém repertoáru ji mají Scorpions… Tušíte, kolik coververzí této písně bylo natočeno?
Českou verzi jsem poprvé slyšel na koncertě v Praze v roce 2005. Divil jsem se, že refrén s námi zpívá celý sál, ale já tomu vůbec nerozumím. Pak mi kytarista Blue Effectu Radim Hladík vysvětlil, že to byl český překlad. Těch coververzí je něco kolem padesáti nebo šedesáti a zpívají se asi v deseti jazycích.

Máte některou z nich zvlášť rád?
To bych ani neřekl. Ale líbí se mi, když si třeba polské, ruské nebo jugoslávské kapely nechají foneticky přepsat text a zpívají Dívku s perlami ve vlasech maďarsky. Je to trochu komické, ale zároveň krásné.

Omega hraje již téměř 40 let v naprosto stejné sestavě, což je v rockovém světě naprostý unikát. Jak je možné, že jste spolu vydrželi tak dlouho? Ponorkové nemoci jste se přece za ta léta nemohli vyhnout, v čem je tedy recept na přežití?
My vlastně letos hrajeme už padesát let. Začínali jsme na gymnáziu jako školní kapela a během prvního desetiletí naší existence se Omega zformovala do sestavy, ve které působí od roku 1971. Samozřejmě, názory se různí a diskuze probíhá. Naštěstí ty naše názory nikdy nebyly až tak rozdílné, aby to ohrozilo stabilitu kapely. A proto i po těch dlouhých letech držíme pohromadě. V tom jsme ještě lepší než Rolling Stones.

Jak vypadá současnost Omegy? Na co se momentálně soustředíte – chystáte se na nějaké větší koncertování, nebo pracujete na nějakém novém materiálu? Máte také svoje individuální projekty?
Každý z nás má své zájmy a projekty, ale velké věci už nejsou naší prioritou. Spíš se snažíme žít klidným životem… V Maďarsku toho teď taky moc nechystáme – nejdřív tak v roce 2010, nebo 2011. Měli jsme čtyři koncerty na Népstadionu a na každém bylo 70–80 tisíc diváků. Chtěli bychom udělat i jubilejní pátý… Teď se však zaměřujeme na zahraničí – Německo, Polsko, Česko samozřejmě… Chceme hrát tam, kde na nás dobře vzpomínají.

Jaký playlist jste si připravili pro koncert v Lokti? Můžeme se těšit na vaše největší pecky?
No jistě, naše největší pecky vám určitě zahrajem! To se od nás očekává – tak jako se od Rolling Stones očekává, že zahrají Satisfaction, jinak by to prostě nebylo ono…

Váš koncert v Lokti bude doslova splněním snu několika tisíc českých fanoušků. Část publika, a to především mladá generace, však vaši zlatou éru nezažila. Co byste chtěl vzkázat těm, kteří se s vaší muzikou v Lokti setkají úplně poprvé?
Na naše koncerty často chodí mladí lidé, kteří slyšeli název Omega od svých rodičů, aniž by chápali všechny souvislosti. Pak na místě zjistí, že i naše písně už někdy slyšeli, a najednou to všechno do sebe zapadne. Takže můj vzkaz všem mladým fanouškům zní: Rozhodně si náš koncert nenechte ujít – uvidíte, že Omegu znáte a že se vám to bude líbit!

Petr Tureček