Angelo Repilado je jedinečný kubánský tanečník a učitel salsy a vnuk slavného Compay Segundo – zakladatele kapely Buena Vista Social Club a držitele GRAMMY. Angelo pořádá v Sokolově taneční workshop Originál kubánské salsy, a to ve spolupráci s Taneční školou Karin ze Sokolova. Povídali jsme si o jeho tanečních začátcích a životě u nás.

Angelo, vzpomeneš si na svoje taneční začátky?
Narodil jsem se v centru Havany, symbolicky kousek od místa, kde se ještě dnes pořádají pravidelné tradiční taneční a hudební večery. Od malička jsem navštěvoval místa zvaná „Solar", kde hrála hudba – nejčastěji rumba. Tančit jsem se učil na ulici, sám. Pozoroval jsem ostatní tanečníky a posléze je napodoboval. Pouliční hudebníci udávali rytmus často jen ranami holí do kýblů nebo velkých plechovek. Ale i tak to byla skvělá průprava – taková „taneční škola ulice", což jsem pochopil až později. Své sehrály i geny. Rytmus jsem nejspíš zdědil po svém slavném dědečkovi. Po otci mám zase zafixováno hlavní pravidlo, že tančit je potřeba s elegancí.

Jak na dědečka, slavného kubánského hudebníka – Francisca Repilado alias Compay Segundo, vzpomínáš?
Přijížděl k nám každý víkend a učil nás milovat hudbu a rytmus. Hrálo se, zpívalo, tancovalo. Pamatuju se, že mi při každé návštěvě dal pár drobných jako odměnu, že jsem krásně tancoval. A když někdy náhodou zapomněl, sám jsem se o odměnu přihlásil. Havanské ulice a tanec k sobě neodmyslitelně patří. Tančí se stále, často i v pantoflích a opravdu zcela spontánně. Lidé z různých míst se potkají, začnou tančit a formuje se tzv. fiesta. V podobném duchu se odehrávaly i návštěvy mého dědečka u nás doma, byly to společné chvíle, na které rád a často vzpomínám.

Takže jsi měl od dětství jasno v tom, že se staneš tanečníkem?
Zpočátku to tak vypadalo. V osmi letech mě jako jediného ze školy vybrali a doporučili na vyhlášenou havanskou uměleckou taneční školu. Říkali, že mám talent a na tak malého kluka prý i taneční výraz. Nepříznivá ekonomická situace mojí rodiny mi však zabránila pokračovat ve studiu a moje cesta se ubírala jinam. Už tenkrát mi však bylo jasné, že pro mě tanec zůstane celoživotní vášní.

Co pro tebe tedy hudba a tanec znamenají?
Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale já opravdu bez tance a hudby nemohu žít. Tančím každý den. Pohyb doprovázený hudbou je pro mne nekonečnou inspirací, srdeční záležitostí. Proto se i u svých studentů v kurzech snažím vzbudit při tanci vášeň, niterní prožívání hudby, pohybu, aby tancovali srdcem – o tom jsou kubánské rytmy. Tanec a hudba jsou můj život a mám velké štěstí, že nakonec dělám to, co mě naplňuje.

Jak dlouho se tancování věnuješ v České republice?
V Čechách jsem od roku 2001. Tančit jsem začínal v jednom kubánském klubu. Dnes již bohužel neexistuje. Získané zkušenosti, úžasná spolupráce s lidmi na kurzech a jejich chuť tancovat a zdokonalovat se, to všechno mě neskutečně inspirovalo a povzbuzovalo do další práce. Nakonec ve mně uzrálo rozhodnutí otevřít si kurzy vlastní a s mojí současnou partnerkou jsme otevřeli vlastní taneční školu – Casa Angelo.

K nejžádanějším patří v současné době právě kurzy salsy. V čem tkví kouzlo tohoto tance?
Salsa je populární po celém světě. Tančí se zejména v páru, přičemž nejdůležitější při tomto tanci je vzájemná komunikace mezi mužem a ženou. Salsa – tedy „koření" – vám do života přinese od každého kousek: něco pikantního, něco sladkého – zkrátka pro každého NĚCO. Žena může při tanci rozvíjet svoji krásu, prezentovat se před mužem svým výrazem. Tanec není náročný. S rytmem a základními kroky: cuba, aqua, mambo… můžete začít tancovat.

Vedeš svoje kurzy v českém jazyce? Jak bylo pro tebe obtížné zvládnout tak odlišný jazyk?
Česky jsem se naučil díky svým žákům a musím přiznat, že si slovní zásobu rozšiřuji o další česká slovíčka neustále. Začátky komunikace v češtině před více než dvanácti lety byly pro mě opravdu velmi náročné. Ani ne tak při hodinách tance jako v běžném životě. Koupit si „tři koblihy" – tak to byl kdysi nevyslovitelný problém. Kurzy vedeme s mojí partnerkou, tak když mi dojde slovní zásoba, ona mě doplní. (smích)

Co bylo kromě jazykové bariéry pro tvoji aklimatizaci v samém srdci Evropy nejtěžší?
I po tolika letech stále bojuju s českou zimou a zdejším chladnějším klimatem. Naštěstí jsem se už zdejšímu počasí naučil čelit. Když nepomůže zahřátí při tanci ani několik vrstev oblečení, tak spolehlivě vypomůže malý panák něčeho ostřejšího. V prvních letech jsem si stýskal po kubánských jídlech – třeba takové tradiční congri. Rád vařím, a tak si ingredience, které nejsou v Čechách běžně k dostání, dnes už vozím přímo z Kuby – nejčastěji koření, speciální dochucovadla či kávu. Z českých jídel dávám přednost těm pikantnějším. Nejspíš to souvisí s naším latinským temperamentem a pomyslným ohněm v krvi.

Temperament se projevuje určitě i v tanci. Jak hodnotíš taneční provedení salsy a dalších karibských rytmů u tak mentalitou odlišných Čechů a Češek?
Respektuji kulturu každé země a chápu, že salsa a karibské tance mají odlišný rytmus než vaše tradiční české tance. Na mých kurzech jsem nadšený z toho, že Češi se mají zájem učit, a když už se na kurz přihlásí, obvykle tančí s nadšením. Čím větší vidím snahu a zapálení pro tanec, tím větší cítím závazek. Závazek pro moji další práci. Je to skvělý stimul připravovat pro mé žáky stále něco nového. Byl bych moc rád, aby je lekce kubánských tanců neomrzely a kubánské rytmy je dokázaly bavit stále. Tak jako mě.

Co tě přivedlo tak daleko od Prahy, do Sokolova?
V loňském roce jsme s mojí partnerkou začali hodně vystupovat po celé České republice a setkali jsme se s velmi pozitivními ohlasy, což nás moc potěšilo. Měli jsme tedy velkou radost, když nás oslovili manželé Marešovi a pozvali nás do Sokolova, abychom zde představili Originál kubánskou salsu. Už se moc těšíme na atmosféru a všechny tanečníky. Jak my říkáme: Pojeďte s námi na Kubu! Nejde totiž o dril, ale o to, si to užít!

Proč tedy tančit salsu?
Salsa je prostě to „nejvíce"! Může se tančit sólo, stejně tak v páru a v jakémkoliv věku. Navíc její rytmus, pestrost a elegance z ní činí nezaměnitelný tanec. Však přijďte a uvidíte, zda vás taky náhodou nechytne ono mazlivé: „Chiqui chiqui pa…!"