Jak ses dostal k malování?
Narodil jsem se mezi štětcema a barvama, máma je akademická malířka… vyrůstal jsem s kamarádem, který byl o 4 roky starší, naše mámy spolu pracovaly na různých zakázkách a my si hráli pod stolem, na kterém malovaly, kradli jim přitom barvy … mimochodem, kamarád se potom stal zakladatelem uměleckého stylu mortart, teď žije v Aténách …

A jak ses dostal do Lokte?
Poprvé jsem přijel do Čech jako turista v roce 1980, to mě okouzlila Praha a její architektura, atmosféra a energie, potom jsme jeli do Karlových Varů, které považuji za nejkrásnější malé město na světě, a z Varů jsme jeli do Lokte, kde jsem uviděl první evropský hrad … i teď bych v něm nejraději bydlel (smích) …

Proto je jedním z tvých okruhů tvorby malování hradů?
Jo, to mě poznamenalo na celý život. Tenkrát za totáče jsem nemohl ani pomyslet, že jednoho dne budu bydlet kousek od toho hradu. A dobrý známý má přímo na hradě restauraci, kam rád chodím.

Jaké další okruhy tvojí tvorby jsou k vidění na výstavě v Městské knihovně Loket?
Jsou tam různé techniky z různých period mého života, zelené období, oranžové období (smích), netopýří lidé … těžko se o tom mluví, to je spíš otázka pro návštěvníka výstavy.

Tvá výstava navazuje na retrospektivu jiného loketského malíře, legendárního Štefana Vnučka. Jak vnímáš tohoto autora?
Fascinuje mě. Chodím do restaurace, jejíž majitel je vášnivým sběratelem Vnučkových obrazů, takže jsem jimi téměř denně obklopen. Mimo jiné mi připomíná, že musím sám tvořit.

Proč název výstavy V přízemí?
Měl jsem v životě okamžiky, kdy jsem se obrazně řečeno nacházel na střeše mrakodrapu a období (i doslova) v suterénu. Teď jsem v přízemí a knihovna, kde výstava je, je taky v přízemí.

Výstava díla Nikolaje Kozlova v atriu Městské knihovny Loket potrvá do neděle 11. února.