Jak ses dostala do Miráklu?
Když jsem byla malá a maminka pustila rádio, tak jsem hnedka tancovala. Tak se mamka podívala na internet a chtěla vyhledat nějakou dobrou skupinu. A když slyšela o Miráklu, říkala, že bych to mohla zkusit. No a mně se tam moc zalíbilo.

Je tancování náročné?
Je to náročné, ale vždycky se na tréninky těším, protože jsme všechny kamarádky a užijeme si moc zábavy.

Jaká byla tvá účast na mistrovství světa?
Tancovala jsem v sólu, duu, malých skupinách i formace.

Jak zvládáš tréninky a školu?
Zvládám. Někdy mi i učitelky říkají, jak to zvládám, ale mám rozvrh, co kdy dělám.

Chtěla bys tancovat i v budoucnosti?
Chtěla, určitě. A hlavně chci, aby neodešlo moc lidí a abychom byly pořád dobrý tým.

Jste dobrá parta?
Ano, jsme dobrý kamarádky. My si navzájem přejeme úspěch. Celá skupina je vždycky i u sólistů. Říkáme si, že je jedno, na jakém místě budeme, hlavně ať si to užijeme.

Míváš trému?
Hodně velkou. Nejvíc před sólem. Ale říkám si, že to zvládnu. Je to hodně náročný, ale v půlce se uklidním a pak už je to v pohodě. A někdy se na ten parket i docela těším.

Co tě na tancování nejvíc baví?
Nejvíc mě baví ta práce. Je to hezký, když se sejdeme a můžeme na tom pracovat společně. A je potom hezký, když tam stojíme před vystoupením a přejeme si, abychom to zvládly a nic tam nepokazily.

Autor: Lucie Žippaiová