Předvánoční neprůjezdné město, honba za dárky na poslední chvíli, pečení, úklid, nervy v práci. Tak na tenhle předvánoční útok na nervovou soustavu mám zhruba tak deset let báječný a osvědčený lék. Vánoční koncert loketských Roháčů.

Přestože jsem Sokolovačka a vím, že Roháči svůj koncert mají i tady, jezdím až na ten úplně poslední, do Rytířského sálu loketského hradu. Roháči a Loket k sobě prostě pořád patří, přestože z Lokte už je jen jeden z nich.

Ani letos jsem nevynechala. Pro velký zájem pořádali v Lokti i v tomto roce koncerty dva. První se konal 21.prosince a krátce před ním vystupovali ještě na náměstí ve Slavkově. Já jsem vyrazila až na ten druhý, 22.prosince. Rytířský sál byl jako každoročně nabitý k prasknutí, musely se přidávat židle, a někteří si koncert dokonce i odstáli. A jako každoročně mě kapela nezklamala.

Už po prvních tónech koled můj předvánoční stres začal opadávat, nervy povolovaly, a když zazněl klasický roháčský repertoár, věděla jsem úplně přesně, proč rok co rok na tyhle koncerty jezdím. Muzika, kterou si pobrukujete, aniž si to uvědomíte, chytlavé texty, které pobaví i vezmou za srdíčko, a to vše okořeněné vtípky Ríši Melichara a sólem (letos tedy pouze basovým ) Miloše Rybaře. To je to, co už mám léta podvědomě spojené s Vánoci.
Já jsem letos od Roháčů dostala ještě jeden dárek, za který bych jim moc chtěla poděkovat. Volnou vstupenku na všechny jejich akce. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale vím, že mi udělali obrovskou radost.

Závěrem, milí Roháči, bych Vám chtěla popřát vše nejlepší do nového roku, ať Vám to ve zdraví zpívá ještě mnoho dalších let, spoustu nadšených posluchačů a nabitých sálů a taky ještě spoustu Vánočních koncertů, protože bez nich už si tak nějak neumím ten začátek Vánoc představit. Děkuju Vám!