Její vznik se sice datuje teprve od září loňského roku, kapelu ale tvoří ostřílení muzikanti. Jejich první koncertní narozeniny se konaly na silvestra téhož roku. Najazzlá kapela je uskupením čtyř dobrých přátel a muzikantů, kteří se nebojí být poněkud originální. Samotní popisují styl svého vystupování, texty i hudbu jako „najazzlý" styl. V jejich hudebním světě ale není pouze jazz či swing, pohybují se i přes rock'n'roll, latinu až po R&B či funky.

Tak kdo tedy tvoří Najazzlou kapelu?
L: Jmenujeme se Najazzlá kapela. Náš styl je takový „najazzlý", to znamená, že nehrajeme čistě jazz, ale máme ho okořeněný dalšími prvky. Členové jsou Lenka Klvačová „Léňa" (zpěv), Petr Fridrich „Fríďa" (kytara), Michal Stůj „Stůja" (klávesy, bicí, dechy, smyčce a efekty), Pavel Klvač „Krasoň" (basová kytara).

Najazzlá kapela je originální a lehce humorný název. Celý název ovšem zní Najazzlá kapela P. R. Je to správně? Jak jste k takovému názvu kapely došli?
M: Správně. Dospěli jsme k němu dost oklikou. Původní název vymyslel Fríďa …
L: Je to velice hloubavě filozofický člověk, tak chtěl název kapely i v tomto duchu. Navrhoval PAINTED RAIN (pomalovaný déšť), což ovšem především mně, ale i mému bratrovi přišlo více vtipné.
M: … Jenže pak jsme měli hrát a být uvedeni na plakátu a jednoduché P.R. bylo takové nic neříkající.
L: Posléze jsme ale hráli na jedné akci v Kraslicích, a jelikož organizátor nevěděl, jak se vlastně jmenujeme, tak na plakáty napsal Najazzlá kapela, a nám se to tak zalíbilo. Stojí za tím otec Michala Stůje, který je ředitelem tamní základní umělecké školy. Jsme mu  neskutečně vděčni za jeho bujnou fantazii.

Jak jste se dostali k hudbě a založení kapely? Jaká byla vaše očekávání spojená se založením?
M: S hudbou jsme v blízkém kontaktu už od mala, a to zejména díky rodičům, za což jsem jim vděčný. Chodil jsem i do hudebky, která mě sice moc nebrala, ale z dnešního pohledu to rozhodně nebyla ztráta času. Zlom začal někdy v pubertě, kdy jsem si začínal hrát jen tak pro radost a ne proto, že vás někdo nutí. A jelikož s Fríďou jsme přátelé už od školky a on též chodil do hudebky, tak jsme jednoho dne zkusili drnknout spolu. A když jsme poznali, že je to mnohem zábavnější než drnkat sám, tak jsme u toho zůstali. K založení celé kapely se začalo schylovat až o několik let později, kdy jsme poznali naši vynikající zpěvačku Lenku. Konečně jsme měli pořádný hlas a přišlo nám možná trochu škoda, že si ho můžeme užívat jen my a nikdo jiný. Takže jsme oficiálně založili kapelu a začali pokukovat po možnosti někde vystoupit.
L: Vlastně přišla jedna zkouška, druhá a později se k nám přidal i náš baskytarista Pavel. Postupně si nás jakožto nový objev na Kraslicku začali zvát na různé akce, až se to rozrostlo do dnešní podoby, za což jsme moc rádi. Očekávání z mé strany nebyla téměř žádná, jelikož hudba je pro mě v mém životě velmi důležitá. Jedinou věcí, kterou jsem chtěla, bylo hrát a koncertovat.

Koncerty se většinou odehrávaly v Kraslicích, ale poslední dobou se dostáváte dále a dále. Naposledy jste zavítali do karlovarského Národního domu, několika pražských kaváren či na festivaly a letos o víkendu plánujete vystoupit na benefičním koncertu v Chebu. Máte ve svém koncertním diáři i další větší koncertování?
M: Kromě nadcházejícího chebského festivalu a poté koncertování na konci září v Kraslicích „U Kloboučků", kde bude akce na rozloučení s létem, prozatím dál nevidím.
L: Ovšem dostali jsme nabídky vyjet i do ostatních měst, dokonce i letos, do sousedního Německa. Za větší koncerty vděčíme především Marušce Benetkové, která se pustila po hlavě do propagace naší kapely. Momentálně se nám taktéž podařilo zapojit se do celoevropského projektu, kdy na hudební festival Povaleč dorazila skupina lidí, kteří s projektem JamBus Experience jezdí po evropských městech a hledají nové talenty. Na každé akci, kterou navštíví, dají prostor lidem představit hudbu, kterou dělají, a posléze si vyberou skupinu, která je zaujme. Natočí s nimi videoklip a na podzim se tyto videoklipy zařadí do soutěže, kde si odborná porota a lidé vyberou šest seskupení, která budou uvedena v rámci velkého koncertu v Paříži a pojedou evropské turné. Tak nám držte palce…

Ve vašem repertoáru se nacházejí covery různých písní, ale jak je to s vaší vlastní hudbou a texty? Plánujete nějaké zpestření playlistu na zimní období a Vánoce?
M: To je otázka spíše pro Fríďu s Lenkou, já osobně prozatím nemám žádné puzení ukazovat lidem své vnitřnosti.
F: Mám jeden vánoční blues, je to taková sranda a Pavel vám může zahrát Amazing Grace čistě na baskytaru.
L: V našem repertoáru máme zařazeny dvě naše autorské písně, které na koncertech pravidelně hrajeme. V momentální době pracujeme i na dalších písničkách, tak doufejme, že brzy nějakou vyladíme natolik, abychom ji mohli vypustit mezi lidi.

Ovšem zatím jste nevydali žádné hmatatelné album. Neplánujete překvapit nějakým albem či CD Najazzlé kapely, které by nás mohlo doprovázet i jinde než jen na koncertech? Vaše písničky jsou většinou v angličtině, proč právě angličtina a ne třeba váš rodný jazyk?
F: My se snažíme ty písničky pojmout trochu jinak. O desce mluvíme, ale musí být alespoň trochu originální a nahrávání je taktéž docela drahá fuška.
M: Dle mého bychom místo nahrání desky potřebovali spíše nahrát ucházející demo, abychom se mohli prezentovat dál než jen v blízkém okolí.
L: Je to tedy zařazeno v našich plánech, ovšem momentálně nevíme, v jakém časovém horizontu se nám to podaří. Máme pár písniček v češtině, momentálně zařizujeme i další. Ovšem největší problém je ve stylu hudby, který hrajeme, jelikož v této oblasti se moc českých dobrých písní nevyskytuje. V repertoáru máme také zařazenou řadu písní ve francouzštině, která je nejenom temperamentní, ale zvukem jazyka nepřekonatelná jakýmkoliv jiným.

Nepřemýšleli jste někdy o výměně hudebních nástrojů za nějaké netradiční? Pavel například hraje na violoncello, které se mi v poslední době zdá populárnější. Nemyslíte, že by to bylo ozvláštněním?
L: Ano, ano. S touto myšlenkou si delší dobu pohráváme a přemýšlíme, jak to vše vymyslet, propojit, zapojit a doladit.
M: Ozvláštněním by to rozhodně bylo, to každopádně. Nejsem proti. Ale bude si ho nosit, vozit a zvučit sám.

Chybí vám v hudebním světě víc kapel, jako jste vy, či si myslíte, že jich je dostatek? Nebo je tu něco jiného, co by hudební a kulturní svět potřeboval?
M: Mně víc kapel, jako jsme my, nechybí, protože bychom pak byli lehce zaměnitelní. Podle mého jich je tedy dost. A co by potřeboval hudební nebo kulturní svět? To je otázka spíše na nějakou esej. A já stejně nemám odvahu dovolit si rozumovat, co by hudba nebo kultura potřebovaly. Ale jestli potřebujete nějakou odpověď, tak můžu použít klasické – uvolněnost, svobodu a toleranci.
L: Mne baví pestrost hudebního světa, hudebních kapel. Pokud člověk hledá, tak najde dostatek kvalitní hudby v jakémkoliv žánru. Stačí vědět, co chcete, a začít hledat.


Autor: S. Kubíčková, J. Drozdík