Tak jestli si myslíte, že je řeč o nějakém z dalších koncertů Loketského kulturního léta, tak jste vedle jak ta jedle. Při bližším zkoumání terénu zjistíte, že mezi návštěvníky se míhají švestky, hrušky, rybičky či námořníci, a to všechno v malém provedení. Dneska budou Loket bavit děti. Tak se totiž jmenuje akce, kterou jednou za tři roky připravují loketské děti – ty ze školky, školy či umělecké školy. Celý rok pečlivě všichni pilovali svá vystoupení, samozřejmě za pomoci a přispění svých učitelů a učitelek, aby mohli ukázat všem: koukejte, jak jsme šikovní. Přiblížila se desátá. Všechno je na svém místě, poslední přípravy vrcholí. Paní učitelky (a samozřejmě páni učitelé) už mají ta svá zlatíčka pěkně pohromadě, jen je nenahánět těsně před vystoupením. Zvukař je taky připraven. Právě včas. Je deset, na pódium přicházejí naše dvě moderátorky a show loketských žáčků se rozjíždí. Holky vítají všechny přítomné, a sotva domluví, rozezní se první tóny ZUŠ Bandu. Po něm přicházejí nadšenému publiku zatancovat obě loketské mateřinky. Jeviště je plné malých rybiček a námořníčků, či dětí v reflexních vestičkách při skladbě Ouky kouky. Při Gangnamstyle v podání dětí z mateřinky ovace rodičů neznají mezí. Špunti byli fakt úžasní!

Základka začíná pěkně od prvňáčků a pódium se tak zaplní paraplaty z 1.A či švestkami z 1.B. Druháci při svém tanečku šuškali hruškám a třetí třída nás přenesla do filmu Ať žijí duchové a navrch přidala písničku Není nutno. 4.A na sebe prozradila, že se jim „líbí Bob", zatancovala při písničce z muzikálu Rebelové. Pak se jeviště proměnilo ve stadion, protože na něj naběhly roztleskávačky s pompony a vyřádily se při písničce Michela Teló. Kluci jim statečně přizvukovali s ´kytarami´v ruce. I 5.třída tancovala. A jak jinak než při písničce Pátá.

Druhý stupeň už byl trochu rozmanitější. 6.A se rozpohybovala v rytmu písně Baby a sedmáci taky zabrousili do moderního tance. Zato 6.B se pustila do pohádek. Jak by asi pohádky pokračovaly dál? Či ještě lépe…, co takhle je přenést do současnosti? A tak se z Jeníčka a Mařenky stali agenti, kteří konečně s pomocí veškeré moderní techniky nasadili zlé ježibabě z perníkové chaloupky klepeta. I osmáci si napsali moderní pohádku. No, pohádku…, řekněme spíš horor o beruškách. Ale je to dobré, jedna přece jenom provoz na dnešních silnicích přežila. No a devítka se pustila do reklam. Kdo třeba viděl jejich reklamu na Herakules, už určitě ví, jak se zbavit skvrn na tričku. Svá vystoupení si připravily nejen celé třídy, ale představili se i jednotlivci či kroužky. A tak jsme se na chvíli s Luckou a Petrou přenesli do muzikálu Drakula. Slyšet režisér píseň Jsi můj pán v jejich podání, neváhá ani minutu a Lucka Bílá má padáka. Roste jí u nás velká konkurence. Barča s Ájou zas ukázaly něco ze svého tanečního umění. Se svými dvěma tanečními choreografiemi vystoupila i děvčata ze základní umělecké školy. Co se během roku naučily, předvedly i děti z kroužku country tanců. Do tohoto rytmu jsme se zaposlouchali při jejich skladbách Když kovboj spí a Buráky.

Letos však čekalo diváky jedno malé velké překvapení. Paní učitelky a vychovatelky (a vychovatelé a školník) si totiž řekli: My se letos zahanbit nedáme! My vám ukážeme, co v nás vězí. A ukázali. Rozesmáli publikum svou scénkou z bazénu. A věřte, není úchvatnější pohled, než byl ten na nožky krásných pedagožek vykukující z imaginárního bazénu.

Závěr téměř tříhodinového vystoupení obstaralo opět předávání štafety. Nikdo nikam neutíkal, nebojte. I když vlastně jo. Loučili se deváťáci a přivítali mezi sebou své nástupce, budoucí prvňáčky. Pasovali je na školáky, ošerpovali a popřáli, ať se jim ve škole líbí alespoň tak, jako se za těch devět let líbilo jim. A s několika osmáky pak završili sobotní program společnou písní.

Hodiny na radnici ukazovaly téměř jednu po poledni. Všichni účinkující si oddechli, ze všech opadl stres, hodiny příprav dnes zúročili na jedničku s hvězdičkou. I počasí přálo, sluníčko sice žhavilo ažaž, ale neutíkali jsme před bouřkou ani se neklepali zimou nabalení až po uši. Slova chvály na závěr přidali dokonce pan starosta a paní ředitelka základní školy. Všichni tak odcházeli nadmíru spokojení. Až příště uslyšíte, že děti budou bavit Loket, neváhejte, stojí to za zkouknutí.