Stejně jako každý rok touto dobou, tak i letos zavítalo do Sokolova Divadlo Járy Cimrmana. Tentokrát si pro věrné publikum připravilo zbrusu novou hru České nebe, na niž (ale nejen na ni) jsem se vyptávala jedné z nejhlavnějších osob divadla – Zdeňka Svěráka.

Je těžké napsat novou hru, ve které je jednou z hlavních složek inteligentní humor, když v současné době klesá inteligence populace?

Pro nás to bylo těžké bez ohledu na to, jestli inteligence klesá, nebo neklesá. Z jiného důvodu. Pro nás bylo České nebe již naše patnáctá hra na stejné téma, protože Cimrman je takový seriál, který mapuje jednotlivé jeho aktivity – například Vražda v salonním kupé je o jeho detektivních schopnostech, Hospoda na mýtince je o něm jako o skladateli operet, Cimrman v říši hudby - to je zase operní skladatel Jára Cimrman a naposled bych chtěl jmenovat Záskok, kde je Cimrman jako kočovný divadelník. No a teď, co dál, že? Tak jsme dali na přetřes otázku, jaké téma a jestli na to v našem věku budeme mít dost hravosti a vtipu. Proto jsme do toho šli s obavami, ale ukázalo se, že se publikum směje a že jsme se zřejmě trefili do oblastí, kde jsme ještě nebyli.

Jakou otázku slýcháte v rozhovorech nejčastěji?

Jestli měl Cimrman vztah třeba k Sokolovu, Pelhřimovu … apod.

Jakou otázku byste naopak chtěl slyšet?

To opravdu nevím, protože já myslím, že už jsem všechny dostal.

Myslíte, že by se někdo ze soudobých politických či jiných osobností mohl dostat do ,,Českého nebe‘‘ ?

Myslím, že Václav Havel se tam dostane zcela jistě.

Proč v cimrmanovském souboru nejsou ženy?

To bylo dáno tím, že tam nikdy ženy nebyly, takže už jsme u toho zůstali. Připadá nám, že to pánské divadlo je tím i komičtější, když mužští hrajou ženu. Chlap si v té ženské úloze může dovolit třeba víc erotického žertování, aniž by to bylo lascivní.

Souvisí vaše role Jana Ámose Komenského s tím, že jste se také narodil 28. března (ač o pár století později)?

Já nevím, jestli spolu souvisí, že jsme narozeni v týž den. Spíš myslím, že k té roli mě předurčilo moje učitelské povolání.

Původně jste tedy byl pedagog, chtěl byste v dnešní době učit?

Nechtěl. Už bych na to neměl dost sil a nervů.

V kterou denní dobu vás obvykle líbá múza? Máte na psaní nějaký osvědčený recept?

Múza musí umět líbat, když to potřebujete. Čili my jsme se při psaní této hry s Láďou Smoljakem scházeli tak v deset hodin dopoledne a pracovali jsme do čtyř. No a po tu dobu musela múza líbat.

Liší se sokolovské publikum v něčem od ostatních? Jak se vám líbí v našem kraji?

Jezdíme do vašeho kraje každoročně touto dobou a říkáme tomu lázeňský zájezd, protože tam máme Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Sokolov. Vy nejste lázně, ale spadáte do našeho krásného zájezdu, na který se vždycky těšíme. Dá se říci, že my nemáme město, jehož publika bychom se báli. Za těch čtyřicet dva let už do sálů chodí lidé, kteří vědí, na co jdou.

Michaela Čermáková