Čtyřicetiletý David Moješčík, původem z Frýdku-Místku, se vyučil kameníkem a následovně studoval na uměleckých průmyslovkách a brněnské Fakultě výtvarných umění VUT u profesorů Vladimíra Preclíka a Michala Gabriela. Věnuje se figurálnímu sochařství s využitím nových materiálů, zejména polyesteru. Jeho ženské akty ve zvláštních pozicích vyjadřují tajemně užaslou spiritualitu. „Jsou tzv. dokonalé, snad proto i působí odtažitě, jako by k nám byly posílány z dosahu každodenního života, jakoby ,z jiného břehu´," napsal o Moješčíkových sochách historik umění Pavel Netopil.

„Finálnímu výsledku věnuje velkou pozornost a mnoho času, v polyesterových variantách figury zkoumá účinky světla v modelaci povrchu, hledá barevnost, nevyhýbá se až naturalisticky ´živým´ vstupům, např. maluje či vsazuje sochám skleněné či ocelové oči – v minulosti opatřoval některé své finální plastiky k posílení iluze i vlasovou parukou." David Moješčík, zvaný Mojda, je znám svými realizacemi levitující ženy před nádražím v Ostravě – Svinově, sousoším Tragikomedie v pražském Činoherním klubu nebo pomníkem Anthropoid v Praze 8 na památku parašutistů, kteří spáchali atentát na nacistického masového vraha Heydricha. Na tomto pomníku spolupracoval právě s Michalem Šmeralem.

Také osmatřicetiletý Michal Šmeral z Prahy vystudoval figurativní sochařství u Michala Gabriela na brněnské FaVU. Na jeho pracích je přitažlivá hlavně ironická nadsázka. Hraje si a experimentuje. Snad proto, že je bývalý speleolog, používá často krápníkovou podobu svých objektů. „Vrstvení hmoty, zakrývání místo odhalování, zdánlivé znepřehledňování zachycovaného pomocí dalších vrstev materiálu paradoxně pomáhá nalézat i další významové vrstvy skutečnosti," píše o jeho práci kurátorka Lucie Pangrácová.

„Živelnost a spontánnost Michalových prací stojí vlastně v kontrastu k limitům sochařství. Není přitom vůbec snadné tvořit spontánně, jste-li sochařem. Touha vyjádřit se nevázaně a odvážně může často narazit na technologická omezení. Michalovi se však daří pomocí překračování zavedených postupů vytvářet expresivní uvolněné artefakty. Využívá pro tyto účely skutečné předměty běžného života, které přetavuje v nové kreace, jako je tomu například v objektu vytvořeném z židlí zalitých do sádry nebo v krajině sestavené z dětských hraček a sochařských polotovarů. Jiná díla zase vychází z živelného lití umělých pryskyřic a působí jako malba v prostoru."

Vernisáž za účasti autorů a kurátora sokolovského cyklu výstav současného českého výtvarného umění Josefa Vomáčky z Prahy zpestří žáci hudebního oboru sokolovské umělecké školy.

Výstava potrvá do 4. června, otevřena je denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin, vstup je zcela zdarma. ⋌