O čem přemýšlí vězeň, který stojí se štětcem v ruce a chystá se udělat první tahy na bílém plátně svého budoucího obrazu? Na koho myslí, když kreslí ženský akt? A kam se dívá skrze papír? To jsou otázky, které vyvolávají kresby a malby vzniklé za zdmi Věznice Kynšperk nad Ohří. Odsouzení zde díky občanskému sdružení Krásno dostali možnost zapojit se do výtvarných kurzů a projevit své nadání. Hotová díla však nezůstávají ležet někde v ústraní. V pondělí je mohla veřejnost obdivovat při slavnostní vernisáži ve výstavní síni Panského domu v Kynšperku nad Ohří. Vybraní autoři zde ukázali své nejlepší kousky. Kdo chtěl, mohl si je na místě zakoupit či objednat.

„Jedná se o skupinovou výstavu čtyř výtvarníků, doplněnou ukázkami prací z výtvarného kurzu. Takže jsou tu díla jak vyloženě školní, tak dostatečně vyzrálá, s osobitým rukopisem. Každý z autorů tvoří po svém. Sám si vybírá téma i techniku,“ pověděl Jaromír Jiráska, ředitel občanského sdružení Krásno, které připravuje sociální programy ve věznicích. V současné době realizuje výtvarné kurzy v sedmi nápravných zařízeních západně od Prahy.

Výstavu tvoří přehlídka nejrůznějších stylů a motivů. „Já maluji hlavně krajiny. Používám olej, temperu a nově jsem vyzkoušel akryl. Na výstavě mám hrad Karlštejn a most v Benátkách. Moje spektrum je ale širší, dělám portréty a také zátiší. Maluji rád, už jsem se tomu věnoval již dříve. Je lepší vzít štětec do ruky než jen koukat do stropu a nic nedělat,“ svěřil se odsouzený Pavel. „Kreslím už odmalička. Inspiraci čerpám z reálných věcí. Většinou jsou to lidé z mého okolí, známí nebo rodina. Pokud jde o mé akty, tak to jsou přítelkyně a kamarádky. Umělecký objekt ve mně musí vzbuzovat nějaké dojmy, pak mohu teprve kreslit. Osobně mám rád moment, kdy při práci takzvaně vypnu a ponořím se do děje. Pak se opět vracím do reality,“ popsal své umělecké pohnutky František. Jeho kresby jsou převážně černobílé, je totiž barvoslepý.

Další z umělců jménem Miloš se naopak zabývá olejomalbou. „Výtvarná činnost je součástí mého života v posledních dvaceti letech. S mým bohémstvím je spojený i takový průšvih, že jsem se nakonec ocitl ve vězení. Oproti jiným odsouzeným mám jednu obrovskou výhodu, že si svůj život a své já mohu přenést mimo realitu a rozmýšlet si tam, jak mám dál jednat,“ prohlásil Miloš.

O své tvorbě promluvil také výtvarník Rostislav. „Jsou to moje pokusy, při kterých hledám svoje nové styly. Dělám experimenty s abstrakcí a snažím se přetvářet reálné věci,“ řekl skromně Rostislav.

A jak sestavená expozice zapůsobila na samotné návštěvníky? „Obrazů se mi tady líbí více, ale asi nejvíce mě zaujal černobílý portrét ženy. Provokuje, vyvolává otázky a má tajemný výraz,“ reagovala Lucie Rindzáková ze Sokolova.

Spolupráci s vedením nápravného zařízení si Jiráska velice pochvaluje. „Chtěl bych poděkovat řediteli věznice, který nám umožnil vstup do zařízení. Ze všech míst se nám nejlépe pracuje právě v Kynšperku. Tak dobrá komunikace a podpora v žádné jiné věznici neexistuje. Vedle malování realizujeme také kurz řezbářství. A pokud se bude dařit, tak bychom se třeba za rok mohli sejít na výstavě, kde se objeví i díla ze dřeva,“ uvedl Jiráska. „Když přijdu poprvé do věznice, tak se sejde přibližně třicet až čtyřicet chlapů. Rozdám jim papíry a řeknu, ať tvoří. Polovina z nich maluje věci, které mají třeba vytetované na rameni, nebo různé hrozivé náměty. Výraz je černý, černobílý, občas zelený a hnědý. Na výstavě ale vidíte obrazy docela jiné, některé jsou tak světlé, zářivé a pozitivní, že v nich téměř není žádná čerň. A když, tak na okraji. Myslím si, že je to nejlepší porovnání smyslu našich výtvarných kurzů a ateliérů, které ve věznici děláme,“ doplnil. „Občanské sdružení dalo odsouzeným možnost, aby se na výkon trestu podívali poněkud jinýma očima než ostatní vězni. Tuto uměleckou činnost jednoznačně vítám. Také počet zájemců ukazuje, že to celé má smysl,“ konstatoval ředitel kynšperské věznice Vlastimil Kříž.