Putovní výstavu nazvanou Zapomenutí hrdinové hostí až do 19. dubna sokolovské muzeum. Expozice je věnovaná příběhům Němců, kteří žili za války v Československu a přes nebezpečí, které jim v té době hrozilo od rozpínajícího se Německa, se přidali na stranu československého státu. Přestože pomáhali odboji, tak se jim nedostalo zasloužené pocty. Navíc – i přes svůj odvážný antinacistický postoj byli mnozí z nich po válce označeni za nepřátele státu a nuceni opustit své domovy.

Výstava je částečně audiovizuální, jejím dalším přínosem je představení konkrétních osob. Antinacisté vystupují ze stínu anonymity, a návštěvník se tak s nimi může lépe ztotožnit.
„Expozice vznikala poměrně dlouhou dobu, protože vzpomínky pamětníků se nejdříve nahrávaly na záznam. Právě tyto nahrávky si lidé na výstavě mohou pomocí MP3 přehrávače zpětně poslechnout. Jejich svědectví jsou uvedená i v tištěné formě,“ uvedla historička Romana Beranová.
„Celé téma je samo o sobě velice obsáhlé. Také materiálů je nasbíráno daleko více, ale kvůli prostorovým možnostem nebylo možné shromáždit úplně vše,“ vysvětlila historička.

Výstava dostála svému jménu – skutečně představuje ty, na které se zapomíná. Ukazuje, že nelze naráz odsoudit všechny Němce. Byli tací, kteří se přiklonili k nacistickým myšlenkám a uvěřili rasovým teoriím Hitlerovy říše. Byli však i tací, kteří proti nacistům bojovali a jejichž jediným neštěstím se v poválečném Československu stal jejich německý původ. A právě na jejich osudy výstava poukazuje.

Příkladem může být například antifašistická rodina Löwitových z Liberce. Když se však toto město stalo na konci září 1938 součástí nacistického Německa, bylo Löwitovým jasné, že musí okamžitě pryč. Azyl nalezli v Anglii. Mladý Herbert, syn Löwitových, zde studoval, byl ovšem rozhodnut, že jakmile mu bude osmnáct let, půjde bojovat.

Byl československým občanem, a připadalo mu tedy samozřejmé, že vstoupí do Československé armády. Jako její příslušník se zúčastnil akce u Dunquerke, za republiku byl ochoten nasadit život. Tyto Herbertovy činy však po válce nikdo neviděl. Zůstal jen Němcem a sociálním demokratem k tomu – a pro takové lidi nebylo v poválečném Československu místo. Proto Herbert opustil zemi, za kterou se bil, a odešel zpět do Anglie.

Tento i další osudy německých antifašistů přibližuje výstava prostřednictvím informačních tabulí, rozhovorů s pamětníky, dobových záběrů a fotografií. Mezi exponáty lze nalézt i předměty spojené se sokolovským regionem – například vyhlášku z příhraničních Kraslic nebo fotografii příjezdu nacistických vojsk s věží kraslického kostela v pozadí.

(kub,mih)