Výstava představuje studenty a absolventy Ateliéru kresby - školy Jiřího Petrboka na pražské Akademii výtvarných umění Vojtěcha Adamce, Jiřího Baštýře, Renatu Czirokovou, Jozefa Čižmára, Beatrici Dandovou, Veroniku Gabrielovou, Markétu Garai, Andreu Lédlovou, Jiřího Marka, Karolínu Netolickou, Adrianu Sarnovou, Gabrielu Slaninovou, Hanu Süssovou, Jana Uličného, Anne-Marii Vardanyan, Martu Zechovou a Annu Žaludovou. „Medialita kresby je v tomto ateliéru nazírána jako prostředek schopný otevírat, aktualizovat, strukturovat, formovat a uchovávat složitá témata současnosti,“ uvedl kurátor výstavy Petr Vaňous, odborný asistent prezentovaného ateliéru.

Vystavené kresby mají podle kunsthistorika Petra Vaňouse jako okna do současnosti široké pole uplatnění. Jsou schopné absorpce zkušenosti s technickými, digitálními médii, mohou se chovat podle potřeby integračně, synteticky, ale také analyticky a reduktivně.

Příkladem jsou „překlady kresby“ do jiných výrazových médií jako fotografie, objekt, instalace, performance, architektura nebo fúze s výrazovými prostředky odlišných vlastností jako malba, fotografie, internet, komiks, komerční a spotřební vizualita, text a podobně. v tomto pojetí se kresby pod vlivem vnitřních a vnějších okolností neustále proměňují, setrvávají v permanentním pohybu kritické sebereflexe. „Dostředivě a odstředivě krouží kolem svého jádra, jež může být i prázdným místem či pomlčkou,“ míní doktor Vaňous.

Pro sokolovský kostel sv. Antonína vznikla přehlídka činnosti pražského ateliéru ve volné vazbě na toto sakrální místo konání. Je-li světec Antonín Paduánský v lidové tradici patronem ztracených věcí a patronem zamilovaných, je tento rámec patrný také ve výběru jednotlivých prací. „Název výstavy nemá být prvoplánovou provokací, ale spíše manifestací toho, co je dnes ztraceno či postupně ztráceno z rámce toho nejintimnějšího soukromí, co člověk má, ve jménu společenských, interpersonálních a politických proměn. Osobní a intimní se stává veřejným.

Veřejné se stává obchodovatelným. Nejmladší generace autorů se tu orientuje na oblast svých vlastních zkušeností, které mediálně zobecňuje. Hledá se společný horizont generačního pocitu, který se v mnohém kriticky vymezuje vůči své vlastní současnosti. Jistoty předmětného světa ve vazbě na morální a etické kodexy dostávají v post-mediální a post-faktické době své trhliny. Kdo jiný by je měl senzitivně vnímat a ostře reflektovat, nežli generace, která teprve dorůstá své umělecké dospělosti,“ ptá se kurátor nové sokolovské výstavy.

A tato generace to podle něho vůbec nemá lehké. Stojí proti ní nejen minulost se svými nepřehlednými a složitě převrstvenými pravdami, ale také aspekty rychlosti a informačního přesycení bez důvěryhodných autorit, které jen ty nejúpornější neodradí v tom, dobrat se podstaty věčně opakovaných otázek a nesetrvat v povrchních vodách naivních protestů a zdánlivé nonkonformisty, které jsou ve skutečnosti pouhou snahou dosáhnout co nejrychleji konformity a konzumu bez hranic.

„Kostel je jak posvátné místo, tak také místo sdílení. Míra rozporu, kterou práce studentů deklarují vůči této posvátnosti je mírou emocí, jež rodí současnost. Rozhodně nejde o účelovou konfrontaci. Spíše o úsilí podchytit a sdílet aspekty rozpornosti a desintegrace, které je nutné překonávat v rámci každé dorůstající generace. Protoplazma emocí dostává svůj formální kabát. Zda je střiženo na skutečnou konfekci či na ´císařovy nové šaty´, ukáže čas,“ říká Petr Vaňous.

Výstava je díky podpoře města Sokolova a Ministerstva kultury ČR přístupná zdarma, otevřena bude denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin do 28. února.

Tomáš Kábrt