Z malé základní umělecké školy až na muzikálová prkna. To je příběh devatenáctileté Kateřiny Herčíkové z Kraslic na Sokolovsku. Po boku zpěváka Tomáše Savky vystupuje nyní v úspěšném muzikálu Pomáda v pražském Divadle Kalich. V sobotu usedla Kateřina v porotě vůbec prvního ročníku Kraslického slavíčka.

Pamatuji si vás jako závodní lyžařku. Dnes je z vás úspěšná zpěvačka. Zavzpomínejte na svoje první hudební krůčky. Kdy jste vůbec zjistila, že hudba je to, co vás baví?
Každé dítě si v mládí zpívá a tančí. Já jsem vlastně od první třídy začala chodit na sólový zpěv a ještě do sboru, ve kterém s radostí zpívám dodnes, protože díky němu jsem mohla poznat mnoho zajímavých míst, kam bych se asi normálně nedostala. Je to pro mě vždy čest zazpívat si třeba na tak krásných místech, jako je Španělský sál Pražského hradu či Národní dům v Praze. Za to vděčím dětskému pěveckému sboru Harmonie Kraslice, ale především Ivetě Poslední, která je jeho sbormistryní. Hudební talent jsem asi zdědila po tatínkovi, který hrál v kapele. Ale hlas a tanec mi asi nadělil pánbůh. Kdy jsem zjistila, že mě hudba tak strašně moc baví? Sice jsem od mala i závodně lyžovala, ale v deváté třídě jsem se musela rozhodnout, jakým směrem se vydám. Zkusila jsem Konzervatoř Jaroslava Ježka. Tím se mi splnil jeden z mých snů, protože nebýt této školy, nemohla bych rozvíjet talent, který mi do jisté míry byl dán. A jak se říká, člověk se celý život učí, a v mém oboru to platí né dvojnásobně, ale rovnou několikanásobně.

Konzervatoř Jaroslava Ježka studujete už pátým rokem, nyní muzikálové herectví. Jak sama říkáte, jste v jednom kole. Jak bylo vůbec náročné odejít z malého města a jak jsou studia na této prestižní konzervatoři náročná?
Mnoho lidí říká, že je to strašný šok, a nevím, co ještě, ale mně to přišlo normální. Prahu mám jako svůj druhý domov, ale ten pravý je v Kraslicích, kam se vracím pokaždé, když mám čas. Studia jsou na této škole dost náročná. Studuji vlastně tři obory najednou, a to tanec, zpěv a herectví. Každá složka je sama o sobě těžká, a když to všechno spojíte dohromady, tak nejenže máte co dělat, protože se přes týden ve škole skoro nezastavíte, ale vznikne něco krásného, čemu se říká muzikál, a kvůli tomu studuji to, co studuji.

Máte za sebou už hezkou řádku představení, i když sama říkáte, že toho zase až tolik není…
Tak já doufám, že představení v budoucnu bude ještě více, protože jeviště je to, kam prostě patřím. Moje divadelní kariéra započala školním představením Broadway plná muzikálu, pak následovaly i další školní projekty. Poslední z nich byl A Chorus Line, což bylo maturitní a absolventské představení v Divadle Broadway. Nyní hraji v Pomádě, kde mám roli nenasytné Jane. O prázdninách jsem hrála v americkém muzikálu RENT, který jsme hráli v původním znění. Novinkou je pak role Julie v muzikálu Romeo a Julie, který bude mít premiéru 17. května 2014 v Divadle U Hasičů. Do toho mě mohli lidé vidět v několika dílech seriálu Gympl.

Pomáda je váš první velký muzikál. Jaké bylo zkoušení? Zavzpomínejte na premiéru.
K muzikálu Pomáda jsem se dostala přes konkurz. Zkoušení bylo náročné, protože je to především taneční muzikál. Osobně jsem měla největší starost s herectvím, protože role, kterou hraji, nebyla pro mě jednoduchá, ale mám skvělou alternaci, která mi hodně pomohla. Říkám to všude, děkuji Ivance Korolové, že mi s rolí tolik pomohla. Zkoušení bylo náročné a myslím si, že jsme do toho dali všichni maximum a že premiéra byla více než vydařená.

Pomáda je vaší první větší zkušeností s profi divadlem. Jak si užíváte svoji roli, kde je kromě vašeho pěveckého a hereckého projevu nezapomenutelný i věčný smích?
Myslím, že lepší muzikál pro začátek mé divadelní kariéry jsem si ani nemohla přát, takže jsem nadmíru spokojená. Roli si užívám každým představením. A co se týče smíchu, spíš si myslím, že na mě divák nezapomene, protože se celé představení něčím cpu.

S Tomášem Savkou jste dva zpěváci v muzikálu Pomáda ze Sokolovska. Jaká je s ním spolupráce?
Tomáše Savku jsem po SuperStar potkávala i ve škole. On absolvoval, když jsem byla ve druhém ročníku. Setkali jsme se tam při prvním společném projektu, kdy jsem Tomášovi dělala takzvané křoví. Šlo právě o představení Broadway plná muzikálu, kde vystupovali studenti naší konzervatoře pod vedením režiséra Libora Vaculíka. To vlastně byla má první zkušenost s profesionálním divadlem. Tomáš je pro mě dokonalý zpěvák, ale hlavně skvělý člověk a jsem ráda, že s ním mohu hrát v jednom představení.

CELÝ ROZHOVOR S KATEŘINOU HERČÍKOVOU si můžete přečíst v pondělním vydání Sokolovského deníku…