Předchozí
1 z 5
Další

Dospělák s duší dítěte napíše knížku snadno, říká Jana Poláková

„Koncem ledna, začátkem února loňského roku ve tři ráno jsem měla sen, že musím napsat knížku o duchách. Vzbudila jsem manžela, jsem ráda, že tenkrát nedostal infarkt, a zase jsem šla spát. Od té doby jsem nad tím přemýšlela. Koncem září jsem ji měla hotovou i s fotkami.“

Foto č. 1

„Jsou to pohádkové příběhy o místech v Lokti, která si myslím, že stojí za to, aby se na ně nikdy nezapomnělo. Kvůli dnešní zrychlené době málo lidí chodí do přírody, někam dál, kam nevedou turistické cesty. A protože jsou to kouzelná místečka, řekla jsem si, že stojí za to, dát tam nějaký příběh, nějaké to duchovno. Bohužel i na těchto vzdálených místech je někdy nepořádek a třeba se budou děti trochu něčeho bát, tak tam ten nepořádek nenechají.“

Foto č. 2

„Když máte pořád v sobě dítě, tak není problém napsat knížku. Vždycky jsem moc ráda četla a zajímá mě okultní svět, bylinky a všechno s tím spojené. Mám ráda pohádky a svět mezi nebem a zemí.“

Foto č. 3

„Dělám spoustu věcí, mám hodně koníčků. Kdysi jsem dělala texty i své dceři Verunce. Nemám problém složit text k písničce během dvou minut. A když mám vedle postele tužku a papír a něco mě napadne, tak to hned napíšu nebo namluvím do diktafonu. Mám hodně bujnou fantazii, ulevuji si tím, že ji dávám na papír.“

foto č. 4

„Rozhodla jsem se, že za část výtěžku knížky bych chtěla pořídit seniorům specializované nákupní tašky se sedátky. Senioři se mnou jezdí na výlety, poslouchám je a vnímám, vím, co jim vadí, co by potřebovali, na co si stěžují, co je bolí. V Lokti jsou lavičky, ale na podzim, v zimě se na ně nedá sednout. Mně se teď takhle daří a chtěla bych to mít vyvážené tím, že také někomu pomohu. Hodně na to věřím. Když lidé pomáhají a daří se jim, bude se jim dařit ještě víc, a musejí tím víc i pomáhat. Říkám si, že je to takhle v pořádku.“

Foto č. 5