Jakube, můžete přiblížit, jak jste se dostal k focení?

Vše začalo 23. listopadu, kdy jsme se s kamarádem rozhodli zajít ze zimního stadionu k umělému hřišti, vyfotil jsem jej z přívěsu k autu. A to vlastně byla fotka, která značí počátek mé cesty, poté jsme chodili fotit ven. Ze začátku jsem fotil na mobil, později jsem dostal k narozeninám svůj první foťák od rodičů. Jelikož v tu dobu řádil covid, tak nejen na focení, ale také zlepšování, bylo více času.

Vzpomenete si, jaké byly vaše začátky?

Když se na to podívám zpětně, tak fotky vypadaly o hodně hůře, než vypadají dnes. Vesměs záleželo na technice. Jak už jsem řekl, vše vzniklo tím, že jsme chodili fotit s kamarádem, který posléze umístil fotky na sociálních sítích. Já si pak založil profil, čímž se vše nastartovalo.

Prakticky jste si propojil hokej, který jste hrával s další vaší vášní?

Dalo by se to tak říct. Já prakticky na zimáku trávil hodně času. Hrával jsem hokej, a tak jsem si řekl, že to prostě zkusím. Následně si vše sedlo, a mě to začalo hodně bavit, i když to bylo někdy trošku těžké zkombinovat. Zásadní však bylo, že jsem fotil pouze hokej.

Navíc jste poté přesedlal k rozhodčím, co vás na roli, která není vůbec oblíbená, zlákalo?

Každého mladého člověka v dnešní době lákají brigády, takže jsem si řekl, proč chodit na brigády, když si mohu vydělávat celou sezónu a budu stále na zimáku. Co se týče pracovního vytížení, člověk má prakticky od května, kdy končí soutěže, až do začátku srpna volno. Takže si myslím, že právě role rozhodčího, je pro mladé asi nejlepší způsob, jak si vydělat. Nemusí totiž chodit někam točit zmrzlinu, někam na stavbu, nebo házet lopatou. A takhle jsou stále na zimáku.

Vraťme se ale k focení, vy patříte k hlavním fotografům, jak v sokolovském Baníku, tak i karlovarské Energii, to zcela jistě zabere hodně času?

Je to tak. Navíc je to náročné ještě v kombinaci se školou, takže jsem moc rád, že mi má škola, pokud to bylo možné, vyšla vždy vstříc. O to těžší, to bylo zkombinovat s hokejem, když člověk fotil pro dva kluby, navíc když patřil k hlavním fotografům klubu. Samozřejmě je to velká pocta, ale zároveň si člověk musí hlídat, aby mu z toho nezačalo takzvaně hrabat, aby nevyhořel. To se týká také fotek, aby nebyly pořád dokola stejné. Takže i tvořivost, nápady, jak fotit, co fotit, zabere strašně moc času. Ale hodně si vážím této šance fotit, jak Chance ligu v Sokolově, tak extraligu v Karlových Varech. Navíc je fotka jako sport, pořád je co zlepšovat, a každá fotka, co vypluje na veřejnost, vám dává novou motivaci to posunout o něco dál. Když to shrnu, tak je to jako trénink. Každým zápasem se člověk zlepšuje a je to pouze na mentalitě člověka, jestli hodlá obětovat svůj čas.

V dnešní době je však hodně náročné prosadit se jako fotograf, když konkurence je velká, souhlasíte?

Ano, v dnešní době je hodně náročné se prosadit. Každý klub, především v extralize, má k dispozici hned několik fotografů, takže je strašně těžké se uchytit, ať už ve světě nebo v tuzemsku, když to vezmu globálně. U fotografů je to jako u gólmanů, klub chce vždy toho nejlepšího, navíc, když dělají klubu veřejnou reklamu.

U vás to, ale není jen o hokeji, můžete prozradit, jaké významné akce jste již fotil?

Mezi významné akce samozřejmě patří právě skončené mistrovství světa v hokeji, což bylo pro mě asi prozatím nejvíc. Fotil jsem také mistrovství světa juniorů v klasickém lyžování ve slovinské Planici, kam jsem byl pozván. Jinak se soustředím na hokej, ať už v HC Energii Karlovy Vary či HC Baník Sokolov.

Tou hlavní bylo právě skončené mistrovství světa v ledním hokeji. Kdy jste se dozvěděl o této možnosti, stát se součástí takového velkolepé akce?

Byl to jeden z mých cílů pro letošní rok, fotit na takovéto akci. Před několika měsíci mě kontaktovala jedna firma, která mi nabídla právě focení na mistrovství světa, sdělila podmínky, a já samozřejmě kývl, jelikož to bylo mistrovství světa. Na to nešlo ani říct ne, jelikož sen každého hokejisty je právě mistrovství, takže i pro mě to byl splněný sen, být součástí takto velkolepé akce.

Určitě s tím, ale přišel pocit velké zodpovědnosti…

Když mi byla schválena akreditace IIHF a možnost fotit svátek hokeje, stále jsem čekal, až vše posvětí české úřady. Během dubna se ozvalo IIHF, že jsem prošel, čímž vybuchla jak v rodině, tak i mezi přáteli, obrovská euforie. Věděl jsem ale, že tím na pořad přijde velká zodpovědnost vzhledem k tomu, že jsem tam byl jako jediný fotograf pro portál hokej.cz. Euforii rázem vystřídal stres, kdyby se něco pokazilo. Pokud by se mi nepovedl nafotit zápas, neměla by redakce fotky, takže na to se musel člověk nějak psychicky připravit.

Proběhla ve vašem podání nějaká příprava či inspiroval jste se fotografiemi z předešlých mistrovství?

Když to tak vezmu, tak člověk se připravuje vlastně celou sezónu, stejně jako hokejista, který se připravuje na vrchol sezony. Jelikož Baník do play-off neproklouzl, mohl jsem se připravovat v Energii. Posléze jsem se po skončení hokeje, musel zase připravovat sám, kdy jsem objížděl turnaje či kempy. Díky spolupráci s Jakubem Peslarem, který vlastní Trough Generations, jsem se mohl připravovat na mistrovství, kdy jsem po vzájemné domluvě jezdil fotit do Prahy. Abych byl upřímný, tak mě úplně nezajímalo, jak vypadají fotografie z předešlých mistrovství. Já jsem se chtěl soustředit na ten jeden cíl. Na to, abych to fotil co nejlépe, abych podal výkon, který se ode mě očekává, abych pracoval co nejrychleji. Nastavil jsem si hlavu, na to, že se prostě nebudu rozptylovat fotkami od ostatních, aby mi to nějak nenarušilo psychiku. Soustředil jsem se pouze na svůj cíl.

Můžete přiblížit, co vše je potřeba, aby vše klaplo, tak jak má?

Bylo to o nastavení hlavy, obzvlášť, když sedmnáctiletý kluk je na takovéto akci poprvé, takže bylo důležité, aby se psychicky nezhroutil. Velkou roli hraje také technika, což je jediné, co se z těch všech věcí dá koupit. A také mu musí přát štěstí, aby dosáhl toho, co chce.

Prakticky jste byl hokejovým hvězdám na dotek, jak to vůbec vnímáte pohledem v hledáčku?

Dokonce jsem byl hodně na dotek. Navíc jsem mimo focení dělal také rozhovor se superstar Kanady s Connorem Bedardem, po velkém obratu Rakouska s Kanadou, kdy mi následně volal šéfredaktor, že musím udělat rozhovor s jedním hráčem Rakouska a Kanady, takže díky takovému štěstí člověk mluví s takovými hvězdami. Po příjezdu obrovských hvězd, jako je Martin Nečas a David Pastrňák, jsem měl tu čest je fotit při rozhovorech, které dělali pro různá média. Navíc, když člověk kouká do hledáčku fotoaparátu, tak ani nevnímá, že před ním stojí David Pastrňák, že je před ním Connor Bedard, John Tavares nebo Martin Nečas.

Jak vůbec prožívá fotograf dění na stadionu či samotnou hru, když se musí plně soustředit právě na klíčové momenty?

Dá se říct, že fotograf to prožívá víc než hráči. Vlastně díky tomu, že fotí může vnímat atmosféru, která byla letos na mistrovství světa výborná. Fotograf to hodně vnímá v momentě, kdy například fotí fanoušky. Samozřejmě se musí udržet, jelikož v klíčových momentech je to zase o té hlavě, když to řeknu jednoduše, tak je stále v práci, nemůže se nechat něčím rozptýlit.

Máte ve sbírce nějakou zajímavou fotku či nějaký nezapomenutelný zážitek?

Určitě finále, to byl nezapomenutelný zážitek. Vůbec jsem při něm nevnímal, co se děje kolem mě, kdo vedle mě stojí, kdo skáče. Prostě moje oko bylo v hledáčku celý zápas a vůbec jsem neregistroval oslavy fanoušků. Plně jsem se soustředil na hru, kde byla nejdůležitější radost hráčů, a já ji mám zachycenou. Co se týče zajímavých fotek, tak už vybírám fotografie do soutěže od Škoda Auto, která každý rok pořádá soutěž o peněžní odměnu pro deset nejlepších fotek. Pro mě byl nezapomenutelný zážitek, že jsem byl ani ne metr od ledu. Navíc, když se Češi stali mistry světa, to jsem měl velkou husinu, když jsem byl metr, dva od nových mistrů světa, od českých reprezentantů, od hvězd NHL. Na to budu celý život vzpomínat.

Česko slaví titul mistrů světa
Hokejoví mistři ze západu. Myslivec, sváteční fotbalista, talent i pilný kouč

Co máte v plánu do budoucna, chtěl byste se focením živit?

Tak hlavní je pro mě udělat maturitu, vystudovat školu, to je takový asi nejdůležitější cíl. Co se týče focení, tak mám v plánu fotit mistrovství světa žen příští rok v Českých Budějovicích, kam bych se chtěl taky dostat kvůli mému názoru na ženský hokej, který je na obrovském vzestupu. To je i odpověď, že v budoucnu, bych se chtěl focením živit, ale uvidím, jak se uchytím. Snem je po maturitě zkusit štěstí v zahraničí, nejlépe ve Skandinávii, Finsku, Švédsku, ale to vše je ještě daleko. A ještě jeden sen mám, to je NHL…

První, ale bude zcela jistě na pořadu škola?

Je to tak. Jak jsem avizoval, tak nejvíc se ode mě žádá maturita. Jsem ve třetím ročníku, teď příští rok vlastně čtvrtý ročník střední školy. Bude toho všeho nad hlavu, ale jak říkám, žijeme jen jednou. Během dubna a května probíhají maturity, tak doufám, že vyjde i to mistrovství žen, které má být v dubnu v Budějovicích. Ale škola je prostě důležitá, takže už to mám vymyšlené, abych mohl vždy večer dělat fotky, a k tomu učení, už abych to měl z krku.