Byla jsem velice potěšena, když jsem zjistila, že se v Chodově během června uskuteční Krimifest. Jak jsem si našla ve festivalovém zpravodaji, tenhle Krimifest už běží devátý rok, zatím se toulal po Čechách, až se zastavil tady. Program uváděl takový výběr kvalitních filmů, že si na své musel přijít snad každý – nabízel horké novinky jako Normal nebo Případ nevěrné Kláry, filmy hodně drsné i ty, které potěší, protože nemají s běžnou realitou diváka moc společného, jako třeba Hitchcockův Na sever severozápadní linkou.

Přestože jde o americký thriller, vzdálenost v čase od doby jeho vzniku trochu otupila scény budící strach a akcentovala spíš psychologickou linii ztráty identity, která vlastně děsí víc než dokonalé akční scény. Tenhle film jsem si tedy opravdu vychutnala.
To ale nebylo všechno – Krimifest sice nezahajovalo defilé hvězd na červeném koberci, ale zahájení slavnostní bylo – s hudbou i s pohoštěním ve zvenku nenápadné, ale uvnitř překvapivě krásné a technicky bezvadně vybavené budově chodovského KASSu, které může směle konkurovat velkým festivalům. Kdo si chtěl po dramatickém filmu pohladit duši, měl možnost užít si při svíčkách koncert Rudolfa Pellara nebo několika jazzových skupin. Kdo přišel, určitě nelitoval – domnívala jsem se, že jazz moc nemusím, ale tady, naživo, se mi moc líbil.

I Hudba Hradní stráže z Prahy stála za to – špičkové hudební těleso hrálo na náměstí pro všechny, kteří byli ochotni se zastavit a poslouchat. Skoro dva týdny promítání utekly jako voda a závěrečný večer začal zase hudbou – v předsálí vyhrával v tomto případě živý dixieland a diváky k jejich překvapení vítal opět i raut – leckdo si prostě „musel“ zvykat, že festival není jen promítání bezvadných filmů, ale i společenská záležitost …

A jako každý správný festival měl i Krimifest svoji porotu a ceny pro vítěze. Vedle krásných číší a růžového porcelánu i cenu, která by se určitě měla zachovat i do budoucna – totiž pouta, klepeta, náramky – jak chcete – ovšem gravírovaná, s věnováním držiteli, včetně nezbytného klíčku … Pochybuji, že někdy někdo dostal podobné ocenění. Prvním držitelem se stal režisér Dušan Klein, který si je zasloužil dlouhou filmografií děl s krimitematikou.
Spolu se Zlatou Adamovskou přijeli předávat ceny Krimifestu a hodinová beseda o práci u filmu a herectví byla moc příjemná. I díky Aleši Cibulkovi, chodovskému rodákovi, který celý večer uváděl. Takže nakonec i na hvězdy filmového plátna došlo (ostatně u zahajovacího večera besedovala s diváky Jana Paulová vedle generálního ředitele Českého rozhlasu a dalšího dobrého rodáka Václava Kasíka) …

Tiše doufám, že Krimifest už našel svoje „doma“ i lidi, kteří se neleknou ani v příštích letech spousty práce, spojené s podobnou akcí. Na desátý, jubilejní ročník si určitě najde cestu ještě víc diváků než letos – až budete příští jaro brouzdat po internetu nebo po Chodově, nepřehlédněte plakát s typickou kresbou Jiřího Slívy a udělejte si na Krimifest čas.
A co dodat? Za vstupné na všechny akce, které jsem si vybrala, bych nejspíš nepořídila ani jeden film v multiplexu …

Daniela Švancarová