Mám skutečnou radost. Slaďáky a dnes tolik oblíbené tragikomedie dostávají stopku, musejí sjet na vedlejší kolej a nechat projet náklad tvrdých žánrů. Ty budou mít v Chodově na celých deset dní prostor, aby potěšily příznivce syrovější podívané, mrazivých scén a dějů, které dokáží zastavit dech slabším povahám, ale naopak polaskat ducha otrlých diváků, kteří si při snídani pustí horor a po obědě sladce usínají při kulometné palbě zjizveného Al Pacina. Já určitě jídelníčkem chodovského Krimifestu nepohrdnu. Těším se na terminátorské hubení lidstva, návrat svalů z Bruselu a krále otoček J. C. Van Damma, nelítostnou Gomoru a naštvanou RAF. Vřele také mohu doporučit Sametové vrahy, které považuji za jeden z nejlepších snímků české tvorby za poslední léta. U filmu oceňuji hlavně to, že se kamera dívá směrem, kam často mnozí hledět nechtějí … Já osobně si myslím, že českých kriminálek by mělo být více. Mně prostě chybí. Novodobé komedie se stále stejnými herci mě nebaví a o televizních seriálech raději pomlčím. Na některé se opravdu koukat nedá. Takže, režiséři, vyrazte v noci do temných uliček, otevřete si u černé kávy noviny nebo si po ostrém guláši pusťte večerní zprávy – námětů pro kvalitní a neotřelé gangsterky je tam dost a dost …