Ideální hamburger bezesporu chutná. Chutná tak dobře, že se žádné dítě nemůže tomuto svodu ubránit. Většinu mladistvých a také dospělých přemůže pocit hladu a chutě při objevení některého McDonalds restaurantu.

Zakladatelé, bratři McDonald Richard a Maurice, trefili tímto nápadem přímo do černého, když, netušíce velkých úspěchů, otevřeli v roce 1954 první McDonald restaurant u San Bernardina. Zajímavý je výsledek průzkumu, který byl proveden mezi dětmi a mladistvými. Na prvním místě žebříčku oblíbenosti jídel byl jasně hamburger, potom následovala pizza a spaghetti. Výsledek jasně dokázal, že matky se mohou namáhat se svým kuchařským uměním, jak chtějí, děti se nenechají příliš ovlivnit.

Na každý pád je mládež při návštěvě nějakého McDonalds občerstevní nadšená. Možná že k tomu přispívá celé ´ambiente´ restaurací, které je odlišné svými barvami a chuť k jídlu nějak podporuje. A určitě také ta okolnost, že děti mohou jíst bez příboru, jen rukama. Člověk je nemusí k jídlu ani nabádat. Jestlipak to tak hladce funguje doma při maminčině špenátu?

Kvůli hamburgeru se stále ještě hádají zdravotní a výživoví experti, ale tyto diskuze asi nebudou mít nikdy konce. Dnešní chemikové a výzkumníci dokáží vlastně všechno prozkoumat a důkladně vysvětlit, a to dokonce také „duševní život bílého mravence“. Takový detailní rozbor hamburgerů se vlastně nazývá psychofyzikální design. Díky tomu se pak dozvídáme, proč nám vlastně takový hamburger „nezůstává viset v krku“. Je to prý zásluhou našich slinovodů, které pracují na plné obrátky. To je vlastně základní princip všech fast-foodů, a sice produkovat více slin, než je vůbec zapotřebí. Tato funkce je ještě navíc podporována dalšími přísadami, jako kečupem, cibulí, okurkami a majonézou. Ideální kombinace dráždí úspěšně naše chuťové smysly, a proto se nespokojíme jen s jedním soustem.

Ale to není ještě zdaleka odpověď na otázku, proč jsou vlastně hamburgery ve světě tak oblíbené a proč jsou tak oblíbené fast-food restauranty. Spotřebitelé si v průběhu posledních let zvykli na určitý standard. Očekávají v každé denní době rychlé, bez dlouhého čekání, přátelské obsloužení, pokud možno ještě přímo do auta.

Kvalita jídel je ve fast–foodech zaručeně všude stejná a k tomu třeba cenově výhodnější než v okolních restauracích. V porovnání s pečenou kachnou s knedlíkem, která leží v žaludku více jak šest hodin, je normální hamburger skoro dietní snack. Zařadit tu trošku hovězího karbanátku v housce jako nebezpečné jídlo je úplná blbost. U všech fast-food jídel se zdůrazňuje to, kolik sníme v porovnání s otatními potravinami. Špatně se stravovat a dávat chybu hamburgerům, to bychom se sami obelhávali. Připusťme, hamburgery všech druhů nejsou ideální strava, kterou bychom se mohli věčně živit, ale v současné době není žádná jiná varianta v dohledu.

V poměru s jinými potravinami obstojí hamburger nebo whopper ještě docela dobře. Takový sytý Big-mac dává člověku přes 500 kalorií, a whopper dokonce přes 600 kalorií. Normální porce hranolků také přes 400 kalorií. Cheesburger má jen 300 kalorií, ale za necelé tři hodiny je náš žaludek zase prázdný a nemáme žádné potíže.

Z tohoto poměru vidíme jasně, že negativní postoj vůči hamburgerům nemá žádné odůvodnění.
To, že všechny fast-food restauranty mají původ v Americe, nemá nic společného s americkou kulturou stolování, což protivníci se závistí rádi prohlašují. Právě stoupající obliba fast-food restaurací v Evropě, tedy ve starém světě, v zemích s původní solidní kuchyní a jemnými klasickými zvyky při stolování, nám dokazuje přímý opak.

Americká statistika dokonce prokazuje, že 50% Američanů potřebuje jen tři minuty k nejbližšímu McDonaldu a 97% všech Američanů je alespoň jednou za rok jeho hosty. I proto vznikly v minulosti v ´novém světě´ spousty dalších konkurentů McDonalds, které se pokoušejí podílet na úspěchu rychlého občerstvení. Ale McDonalds restauranty se staly vedle Coca-coly před více jak půl stoletím světovým pojmem a vedle nich je dnes velmi obtížné úspěšně obstát.

Zaslal Čtenář–reportér W.Mader