Dnes jsem se díval na televizi a tam říkal ministr financí, že: „Teď končí výjimečně dobré časy a začnou starosti.“ Jak tohle může říkat důchodci, který dostává 6 400 Kč měsíčně, to nepochopím…

Takže doteď jsem se měl podle něj báječně? Že jsem si toho nevšiml? Asi mě to nějak minulo a já to zmeškal. Jakpak se asi budu mít teď? To budu jíst kůru ze stromů a zapíjet vodou z Vřesovského potoka? A co když ta kůra dojde a ta voda bude zakalená chemikáliemi, co pak?
To budou asi ty moje nové starosti, na které mě pan ministr připravuje. Měl bych mu za to poděkovat a ne mu spílat. Jenže ono dneska ani to poděkování, ba ani spílání nic nezmění. Dál budou nahoře ti, kteří mi budou říkat, která kůra stromů je zdravější, a já ji budu rád žvýkat, protože jim budu věřit a volit je za to, že mi dají povolení jít do lesa na tu kůru. Snad mi to povolení pak nevezmou, budu jim za to blahořečit!

Co kdybych se zvedl a se svým nemocným srdcem vyšel do ulic s transparentem, že nemám často co jíst. Bude mi někdo věřit? Asi ne. Být nemocný a ještě starý se dneska nevyplácí a můžu si za to sám. Měl jsem se narodit později. To, že jsem byl vyhazován z práce a celý život žil jako na útěku před politickou StB, mě ani dnes neomlouvá…

Měl jsem vstoupit do KSČ jako většina národa a chodit na schůze, ne podepisovat nebo šířit Chartu 77, a k tomu ještě trampovat. Měl bych lepší práci a potažmo i větší důchod. Mohl jsem se dnes mít dobře a neměl bych finanční a zdravotní problémy. Asi půjdu na tu kůru, prý je ta březová dobrá po uvaření a k tomu ještě čaj z jehličí. Promiňte, že nepozvu pana ministra, on mě taky nezve a asi by mu to moc nechutnalo.

Ladislav Nykl z Chodova