O víkendu je v Sokolově Hornická pouť, dříve nazývaná Hornické dny. Právě při nich se 11. září 1966 odehrála tragédie, kterou teprve dva roky připomíná skromný pomník. Je na něm napsáno, že čtyři diváci tu přišli o život při automobilových závodech. Formule 3 se tu jela za nedostatečných bezpečnostních podmínek, ale politická linie velela prosadit zábavu tehdy preferovanému hornickému stavu a jeho městu. Je zvláštní, že podobně čtyřicet let poté se ani výstavba pomníčku neobešla bez nezodpovědnosti, která nadšení měnila v martyrium.

Vznik památníku jsem navrhl vedení sokolovské radnice spolu s jedním z mnoha lidí, které závodní vůz těžce zranil. Na odpověď jsem čekal marně. Optal jsem se tedy sám a odbor kultury mne odkázal na odbor správy majetku města. Tam jsem se dověděl, že návrh byl vedením města přijat a že radnice dá na výstavbu pomníku 60 tisíc korun. Posléze jsem byl na odboru povzbuzen, že částka stejně nakonec vyšplhá na sto, a že pomník tudíž bude důstojný. Městem oslovený akademický sochař navrhl nepřehlédnutelný, výtvarně působící kámen sopečného původu. Byl jsem radnicí vyzván, abych navrhl text. Tři týdny před pietní slavností, kam jsem pozval mnohé účastníky tehdejší události, jsem o připravované akci k 40. výročí tragédie referoval v tisku.

Pak zřejmě nastalo na radnici zděšení. Z odboru kultury jsem se dověděl, že peníze na pomník byly utraceny, a na mé dotazování mi pracovnice odboru správy majetku města sdělila, že město ustoupilo od původní předlohy a že nakonec pomník narychlo vytvoří kameník. Oddechl jsem si, když na místo tragédie před 4. ZŠ byla dopravena černá sbroušená žula, bohužel nikoliv se zcela totožným textem, jaký jsem dodal. Místo údaje, že při tragédii zahynuli čtyři lidé, tu je vytesáno, že šlo o 4 diváky, což nebyla úplně pravda, protože jednou z obětí byl i havarující závodník. Těžko soudnému pochopit, kde nepoučený úředník bere odvahu měnit fakta jen proto, že se jeho byrokratickému jazyku příčí slovo „člověk“.

Ruku v ruce s tímto přístupem pak šla absence kohokoliv z vedení radnice na diskusi v knihovně, kde příčiny bolestné stránky historie města rozplétali samotní účastníci tragédie. Optimistické ovšem je, že za dva roky, co pomník stojí, se nenaplnily předpovědi sýčků, že kámen stejně někdo ukradne či poničí. Hlavně těmto lidem připomínám, že právě ve dnech Hornické pouti mohou u pomníku položit květinu.

Antonín Kunc