To se teď má změnit. Petr Goubej má svůj cíl. „Chci na vojenskou školu,“ hlásí. Právě ke splnění fyzických limitů při přijímacích zkouškách ho má dotlačit ostřílený kouč z chodovského oddílu, který se vedle přípravy borců pro bojové sporty věnuje také zlepšování fyzické kondice zájemců z řad „normální“ veřejnosti. „Našla si nás Petrova maminka, rozhodli se, že s jeho stavem chtějí něco udělat,“ prozrazuje Kolář, jak se mladík dostal právě do jeho rukou.

Stojíme v gymu Samurai Fight Clubu v Chodově. Sem Petr Goubej dochází zatím dvakrát týdně. Tady je zřejmě na správné adrese. O inspiraci má postaráno. Na policích jedné ze stěn se zlatí poháry, svěřenci Václava Koláře v poslední době sbírají tituly v Čechách i zahraničí, nechybí medaile z mistrovství světa a Evropy. Ostatně trenér má pro svého nováčka na jeho cestě připravenou také jednu lahůdku. „Až se dá trochu dohromady, začne k nám chodit na běžné tréninky. Chceme, aby si na nějakém turnaji zkusil i ostrý zápas v ringu,“ sděluje.

Konec slov. Trénink začíná. V gymu jsou kromě nás jen kouč a jeho svěřenec. Osobní trénink s vyloučením ostatních.
Rozehřátí, protažení, přechod na TRX, kruhový trénink, panáčky, potom boxerky a práce na aparátu, přestávky jsou krátké, nebo žádné. Na Petru Goubejovi se začíná v náročném programu projevovat únava, zarudlý, zpocený, poměrně neohrabaný. Ale nevzdává to, dál se pere s naordinovanými dávkami. „Taaak pojď,“ povzbuzuje ho trenér. Třináctiletý nováček pokračuje na svém úkolu. „Zvládám to,“ stačí ze sebe vyhrknout o chvíli později při půlminutové pauze. „Má špatnou tepovku, skáče mu na 180, 190. Musíme ho nejdříve srovnat, děláme základní cviky, dřepy, kliky, mrtvý tah, zařazujeme TRX, bosu, abychom zpevnili vnitřní svaly. Přidáváme kickbox, zkoušíme pytel, lapy,“ vypočítává Kolář.

Zatím Petr Goubej nechodí ani běhat. „Je to zbytečné. Stačí dlouhé svižné procházky, běhat začneme až později, spolu. Přidáme pak další trénink navíc,“ doplňuje trenér. Nicméně po necelém měsíci se přece jen začínají projevovat první výsledky tvrdé práce. „Když přišel, neudělal ani jeden klik, teď jich dáme pět, postupně se zlepšuje,“ chválí Kolář.

Podle něj nastává pomalu změna i v psychice svěřence. Petr Goubej se začíná otrkávat. „Ze začátku nemluvil, teď už občas něco prohodí, komunikuje,“ líčí. Podle předběžné dohody nemusí mladík chodit za každou cenu. Když dojdou „náboje“, může odejít, jeho věc… „Nechci skončit, je to těžké, ale baví mě to,“ nenechá se zatím Petr zviklat.

První schod Petr Goubej zvládl. Začal a cvičí. Další zlomové momenty má ještě před sebou. „Předpoklad je vydržet. Zatím se pořád rozjíždíme, později se to bude opět lámat, uvidí se, jestli vydrží, nebo ne,“ říká Kolář, kterému rukama prošly desítky borců. „Je to vždy stejné, buď se svalí zpátky na gauč, nebo se z nich stanou bojovníci,“ odkrývá trenér své letité poznatky. Změnu muselo zaznamenat i stravování. „Jedl, co chtěl, nic nedodržoval. Udělali jsme stravovací plán,“ poukazuje kouč Samurai Fight Clubu Chodov.

Po dvou měsících přijde první test. „Samozřejmě ho nemůžu na každém kroku hlídat. Změříme ale, jak na tom je, zjistíme, jak jsou na tom svaly, kolik máme tuku, odhalíme případnou stagnaci. Na výsledcích to poznáme,“ usmívá se kouč. Času je zatím dost. Přijímací zkoušky na vojenskou školu jsou za dva roky. Dotáhne Petr Goubej svoje snažení do zdárného konce?

Uvidíme. Každopádně se za odhodlaným mladíkem do Chodova brzy vrátíme. Na kontrolu.