ČEZ liga mužů družstev ve vzpírání měla na programu své první kolo. Zástupcům TJ Baník Sokolov se v Havířově dařilo. Vybojovali dokonce první místo před Bohumínem, Ostravou, Havířovem, Bohemians a Holešovem. Jedním z mužů, který přispěl k vítězství sokolovských barev, je reprezentant Kamil Kučera.

Jak jste spokojen se svými výkony v lize?

Spokojenost je velká, udělal jsem to, co jsem potřeboval, a vesměs mě to posílá do A skupiny na mistrovství Evropy v Norsku, které proběhne v dubnu a diváci ho mohou sledovat na Eurosportu.

Kolik jste vlastně „udělal" v Havířově?

Dal jsem 180 kilogramů v trhu a 230 kilogramů v nadhozu (410 kilogramů byl ve dvojboji nejlepší výsledek v Havířově vůbec, v Sinclairových bodech skončil Kučera za oddílovým kolegou Orságem pozn. autora).

Jak vypadá váš další program?

Příští víkend je odlet do ruské Kazaně na President Cup. Za dalších 14 dnů je zmíněné mistrovství Evropy. Oba závody slouží jako kvalifikace na olympijské hry v Riu.

Jaké jsou limity k probojování se na olympijské hry?

O limit až tak nejde. Musíme se v kvalifikačních závodech umístit do 7. místa v hodnocení zemí, tím získáme jedno místo v Riu.

Jenom jedno?

Pojede ten, kdo udělá více, buď já, anebo Jirka Orság. V tomhle ohledu to máme složitější než jiné sporty.

To vypadá skoro na bratrovražedný boj…

No rozhodně to boj bude, ale pořád jsme velcí přátelé. Ať pojede ten nebo ten, pořád dřeme spolu a vzájemně se v každé chvíli podporujeme.

Jak probíhá příprava, v Sokolově nejste moc vidět…?

Doma teď vůbec nejsem. Nemám k tomu důvod. Naopak. Připravuji se na olympijské hry a jsem dost smutný z toho, že se k tomu oddíl nemá. Takže veškerá příprava probíhá pod reprezentačním trenérem Pavlem Ivaničem. Střídám Prahu a Nymburk, dřu šest až devět tréninků týdně. Dávám do toho všechno. Trénink je dvoufázový, zbytek dne trávím regenerací, jídlem a spánkem.

Vyskytl se nějaký problém v tréninku?

Momentálně jsou nějaká zranění, ale snažím se to vyléčit a skousnout, i když to fakt bolí. Od mojí nemoci s plícemi si důkladně hlídám stravu.

Jak se teď vlastně cítíte pod činkou? Jaký máte pocit z výkonu, ze současné formy?

Je to hodně dobré, ale bolavé zápěstí je tak trochu hendikep, nemůžu trhat, nadhazovat, a tak při závodech byla technika rozházená. Když to dám dohromady, bude to fajn. Síla je největší za celou moji kariéru.

Vy jste chtěl říct něco na závěr…

Chtěl bych poděkovat Pavlu Ivaničovi, který se o mě fakt stará na rozdíl od těch, co by měli. Potom Blaženě Kašparové, masérce, která mi hodně pomohla a pomáhá. A také týmu doktorů a rehabilitačních sester z Ministerstva vnitra ČR a mému sponzorovi fanutrition.cz.