Navíc získal karatista Daniel Pekuniak ze Sokolova třetí místo na mistrovství Evropy. Aby toho nebylo málo, v loňské úspěšné sezóně vyhrál v silné konkurenci dalších pět velkých turnajů v Polsku, Německu nebo v Česku. Úspěch to není rozhodně náhodný. Třiačtyřicetiletý Daniel PEKUNIAK, který je prezidentem České asociace Okinawkého karate a kobuda, totiž tvrdě trénuje šestkrát v týdnu. Karate se přitom věnuje už třiatřicet let.

Když se podíváme na vaši uplynulou sezónu, máte za sebou řadu úspěchů, které jsou korunovány titulem mistra světa. A úspěšný jste byl i s vašimi parťáky… Prozraďte, jaká byla příprava na tak náročnou sezónu?
Samotná příprava na jednotlivá mistrovství začíná zhruba tři měsíce před samotným turnajem. Trénuji šestkrát týdně ve dvou denních dávkách. Samotná fyzická příprava v podobě běhu, přeskoků nebo výskoků si klade za cíl zvýšit fyzickou odolnost na zhruba 10 závodních kol. Fyzická příprava technická pak má ukázat, jaké kombinace úderů a kopů zvolím pro daný turnaj. Součástí fyzické přípravy je pak sparing zápas se soupeři. Chybět nesmí ani taktická příprava, kdy si připravuji jednotlivé možné situace v průběhu zápasu a jejich možná řešení a reakce soupeřů. Tato příprava je jako šachy. Snažím se být vždy minimálně o krok před soupeři.

Co se ve vás odehrává před samotným turnajem, kdy se ho při tom světovém nebo evropském formátu účastní až dva tisíce závodníků?
Měl bych být již odolný vůči stresu na turnajích, ale vždy cítím míru napětí, nervozity a zodpovědnosti. Pokud chcete být mistr světa nebo Evropy, tak musíte opravdu máknout a nepodcenit žádný detail. Pokud ho podceníte, tak jedete několik tisíc km kvůli jednomu zápasu a jsou to, jak my říkáme, nejdražší tři minuty na světě.

Sám jste úřadující mistr světa z Moldávie za rok 2018, zároveň jste úřadující mistr světa a Evropy s vaším týmem. I tady vládnete na světovém i evropském poli už několik let.
Dovolím si nás nazvat hvězdným týmem. Společně s Davidem Pekuniakem, Danielem Krhůtem a Vladimírem Vrabecem v posledních čtyřech letech v tomto složení ovládáme světové a evropské turnaje. Je pro nás ´příjemné´, když si soupeři natáčí naše zápasy a studují nás, aby se mohli posunout dále a našli tak recept, jak nám cestu za vítězstvím ztížit. Řekl bych, že jsme si vybojovali opravdu úctu a respekt našich soupeřů. Každý z členů týmu má svou roli, i když jsme obrovské individuality, ale jakmile stojíme proti soupeřům, tak jsme jeden muž, jedno tělo. Jsme stroj, který nezná nic jiného než cestu k cíli.

Vzpomenete si ještě na vaše první karatistické krůčky?
Od mala jsem byl sportovní typ. Jelikož jsem z vesnice, tak jsme hráli v létě fotbal, tenis, vybíjenou a v zimě hlavně hokej. Moji spolužáci šli jednou na karate, a tak jsem to chtěl také zkusit, ale nečekal jsem, že tento sport bude mou celoživotní náplní. Mohu říct, že karate mi hodně dalo, ale také něco vzalo. Od mládí jsem trávil čas v tělocvičnách na trénincích, po soustředěních, závodech atd.

Nicméně ničeho nelituji, protože ten nádherný pocit, když vám hrají státní hymnu a já vím, že jsem proslavil svou zemi, je nepopsatelný. Dnes jezdím po světě a mohu posoudit, jak se karate a sportovci posouvají. Věřím, že tento posun je správným směrem, i když spatřuji, že mladá generace nerada tráví čas v tělocvičnách s dlouhými a náročnými tréninky. Ti, kteří toto vydrží, si již dnes odvážejí cenné tituly z evropských a světových turnajů. Jsem nesmírně hrdý na tým trenérů v asociaci CAOKK, kteří dnes pracují s mladou generací sportovců.

Jaké máte cíle pro rok 2019?
Mým hlavním cílem v tomto roce je pořadatelství mistrovství světa v karate, které se uskuteční v říjnu v Karlových Varech. Chci se také zúčastnit TOP turnajů, kdy budu obhajovat mistra světa, a pokusím se uspět na mistrovství Evropy. Mezi moje velké cíle patří také vychovávat nové naděje českého karate.