Na svém kontě má hned několik úspěchů, když naposledy dosáhl v rámci mistrovství Evropy v Itálii na skvělé třetí místo, k tomu jako bonus pak přidal sedmou příčku v silné konkurenci na mistrovství světa v Anglii, čímž si užil řádně povedenou sezonu.

„Já jsem si kulturistiku nevybral, ona si vybrala mě,“ vracel se zpátky v čase s úsměvem Jaromír Prášek, který funguje hned v několika funkcích od kulturisty přes trenéra ve Sport Studiu Prima, učitele tělocviku v nejdecké základní škole, a aby toho nebylo málo, užívá si čerstvě role tatínka dvouletého Jarouška. Ten má ve své budoucnosti ohledně kulturistiky jasno, když by chtěl dosáhnout na titul mistra světa v nejtěžší váhové kategorii.

Nedávno vám skončila veleúspěšná sezona v kulturistice, jak byste s odstupem času sezonu hodnotil?

Nejvíc mi pomohly zkušenosti z předchozích závodních sezón. Na pódiu jsem si to dokázal užít, nebýt nervózní, usmívat se, a lépe tak prodat formu, na které jsem makal několik měsíců. Zároveň dieta byla snesitelnější, skoro jsem měl pocit, že tělo ví, co ho čeká, a tak se nebrání a spolupracuje, takže určitě s umístěním na mezinárodní scéně panuje velká spokojenost, ale stále je na čem pracovat.

Před samotnými vrcholy musí kulturisté držet nepříliš oblíbenou dietu, aby měli co nejméně procent tuku na těle, jak jste se s tím popasoval vy?

Na vrcholu objemové přípravy jsem vážil sto dvacet kilogramů a během tří měsíců jsem se dostal na závodní váhu 104 kg. Během té doby jsem spořádal přes osmdesát kilo hovězího masa a dvacet kilo krůtího masa. Přílohy, omáčky, sladkosti a ovoce jsem úplně vynechal, kostrou stravování bylo maso a zelenina, od snídaně do večeře pětkrát denně. Konec diety je opravdu náročný, nemáte podkožní tuk, takže je vám pořád zima, nemáte v těle sacharidy, které vážou vodu, takže neustále chodíte na toaletu. Já osobně jsem natolik vyčerpaný a malátný, že přestávám řídit auto, a vrcholem je, když přestávám mluvit, to už tělo šetří opravdu každou kalorii.

Liší se tedy tréninky v rámci závodní přípravy od té běžné?

Rozdíl je veliký. V přípravě na závody je smyslem tréninku vydat co nejvíce energie, používají se různé intenzifikační metody, aby se zvětšil objem práce. Laicky řečeno, musím toho nazvedat více za kratší dobu, a to i přesto, že jsem unavený z kalorického deficitu, a aby tělo vypadalo jako vytesané z mramoru, musí se svaly přivést k selhání. To znamená, že tu činku zvedám tak dlouho, než mi sama vypadne z rukou. Cvičit jsem chodil dvakrát denně šest dní v týdnu, sedmý den byl vyhrazen na regeneraci hlavně v sauně a masážím.

To zní docela jako řehole, proč jste si vůbec vybral za sport zrovna kulturistiku?

Nemyslím si, že někdo přijde už poprvé do posilovny s myšlenkou postavit se na prkna. Ono je to docela divné namazat se barvou, olejem, natáhnout na sebe pózovací plavky, které se podobají kalhotkám, přesněji tangám (smích), a vylézt se nakrucovat na pódium před stovky či tisíce lidí. Stejně to bylo i u mě, začal jsem posilovat v patnácti letech a po deseti letech jsem vypadal tak, že mě oslovil jeden přední trenér kulturistiky, že je škoda tohle tělo neukázat. No a byl z toho tenkrát titul vicemistra České republiky. Já jsem si kulturistiku nevybral, ona si vybrala mě (smích).

Dá se vůbec skloubit život vrcholového sportovce, učitele, trenéra a čerstvého tatínka?

Mám štěstí na lidi okolo sebe, kteří mě podporují. Moje žena Bára si už zvykla na nestálost mých nálad, když mám hlad, za což jí moc děkuji, bez její vstřícnosti a pochopení by to nešlo, i když to nemá se mnou někdy lehké. Maminka mi přestala nabízet bábovku, když ví, že hubnu. Kamarádi mi nenosí flašky, ale složí se mi na startovné (smích). Na ZŠ Nejdek, kde dělám tělocvikáře, mi umožnili se na měsíc věnovat jen cestování po závodech a všude, kde trénuji, jsem dostal klíče od posilovny, abych nebyl omezen otevírací dobou. Podmínky a zázemí mám skvělé, takže zvládám plnit povinnosti rodiče i závodníka.

Jaké tedy máte plány do budoucna ohledně kulturistiky?

Abych byl konkurenceschopný ve světovém měřítku, tak musím ještě nějaké svaly nabrat a zároveň je vytvrdit, aby vypadaly jako z kamene a ne z bahna, a to se dělá dřinou, takže mě čeká práce, práce, práce. Mým cílem je stát se mistrem světa v nejtěžší váhové kategorii. Nakonec bych chtěl poděkovat majitelům posiloven Prima v Karlových Varech a Relax v Nejdku za vytvoření podmínek k tréninku na největší světové soutěže, a pokud by někdo ze čtenářů měl zájem využít moje trenérské služby, tak mě najde právě tam nebo mě může kontaktovat na sociálních sítích.