Ondro, pamatuji si jako kluk na tři věci spojené s nedělní televizí. Chvilku poezie, původní český seriál a závody plné bláta. Motokros, autokros a sajdkárkros. Už tehdy jsem lidi na těch strojích považoval za šílence. Jak sez člověka stane šílenec?

Díky. Pokud se vrátíme k těm nedělním sportovním přenosům, tak ty jsou spojené s místem zvaným Ouběnice. Tam v 80. a 90. letech probíhalo mistrovství světa sajdkárkrosu a my pocházíme z nedaleké Příbrami. Náš táta si trochu čuchl k řídítkům v motokrosu a nás brával se dívat na závody. Pamatuji si, že jsem sajdy viděl poprvé s bráchou, kdy mně bylo tak pět let a bráchovi sedm. No a tyhle šílený stroje nám v těch malých hlavičkách nějak zůstaly.

Takže vás s bráchou přivedl k sajdkárkrosu táta?

Svým způsobem. Když jsme byli s bráchou starší, tak jsme ještě s bratrancem, který nám později dělal dlouhá léta mechanika, koupili na tajňačku nějaký střep sajdy. Dali jsme to svépomocí dohromady a táta na nás nejdřív koukal jak na blázny, co s tím chceme dělat.

A co říkala maminka?

(Úsměv) Ty ženský mají na tyhle věci svůj náhled, to je jasný, ale rodiče byli skvělí. Oba nás podpořili. I když to byla šílenost, bylo to nebezpečný, stálo to hodně peněz, tak nás vždycky podpořili. V tom dorosteneckým věku tu podporu rodičů potřebuješ a my jsme ji s bráchou vždycky dostali. U mě to bylo ještě umocněný bráchou, protože na rovinu, kdybych neměl bráchu, který mě dostal do špičky sajdkárkrosu, tak bychom se tady dneska nebavili.

Do Lokte se navrací mistrovství světa sajdkárkrosu, po 21 letech.
Do Lokte se navrací mistrovství světa sajdkárkrosu, po 21 letech

Tak to vezmeme po pořádku. Začali jste s bráchou jezdit sajdkárkros v jakém věku?

Já začínal v šestnácti, brácha je zhruba o rok a půl starší. Časem jsme se dostali na špičku v Čechách. Jsme několikanásobní mistři republiky v různých kategoriích. Jeli jsme několikrát seriál mistrovství světa. Náš největší společný úspěch je celkové páté místo v roce 2016. To jsme několikrát stáli na bedně v závodech MS a to bylo fakt úžasný.

Co ten sport na této úrovni obnáší? Na zbohatnutí to zřejmě není…

Nikdo, co já vím, se tím neživí. Jen úzká špička si může dovolit nemít v průběhu sezony běžný zaměstnání. V tom našem sportu pořád přetrvává takový punk. Ty kluci to dělají ve volným čase, většinou za co nejmenší náklady. Nemá to podporu továrních týmů. Ta sajda má samozřejmě nějakou homologaci a parametry, ale děláš si ji vlastně sám a podpora značek typu Yamaha, Kawasaki, nic takového tam není. My si, v uvozovkách, hrajeme na profi sport, ale pořád honíš peníze, chodíš do práce, protože si tím nic nevyděláš.

Takže, kolik potřebujete na sezonu?

Jak jsem říkal, je to různý. Někdo to má opravdu jako velkého koníčka a snaží se náklady maximálně srazit. Základ je motorka, která nová stojí zhruba půl milionu. Od toho se pak odvíjí další věci. Jestli pojedeš seriál s jednou, nebo dvěma motorkami. S jedním, nebo třemi mechaniky. Se zázemím pro sponzory s hezkým kamionem. Ty náklady se pohybují řekněme od tří do deseti milionů na sezonu.

A po sportovní stránce? Tréninky a podobně…

Jak u koho. Já do toho naskočil jako kluk a to je moje velká výhoda. Mám to pod kůží. Tehdy jsme s bráchou přišli ze školy, hodili jsme taškou, začali dělat na motorce, pak jsme na ni skočili a jezdili jsme klidně čtyřikrát pětkrát týdně trénovat. Dneska už to samozřejmě nejde, ale musí to jít jinak. Takže se udržuji samozřejmě ve fyzický kondici v posilovně. Přes zimu nějakých 120 tréninkových jednotek, což je docela masakr. Já dělám na záchrance, denní, noční směny, a týdně musíš dát nějakých 10 hodin tréninku. Po noční ani nejdu spát, do toho malý děti, takže žádná legrace. Člověk se nenudí.

A co zranění? Ten sport nevypadá na první pohled úplně bezpečně…

Byl jsem zraněný dost. Dlouhý skok do protisvahu, šlápl jsem na zem a měl jsem rozdrcenou patu s prognózou, že už nebudu chodit. Ale je to hlavně o hlavě. Drobný bolesti v noze po jízdě mám, trochu kulhám. Kotník je unavený, ale s drobnou bolestí to jde. Pak samozřejmě plastiky vazů v kolenech, menisky, nějaký ten zánět. Ale ortoped říká, že dokud budu cvičit a chodit, tak to na protézu není… (smích)

Ondřej Čermák (vlevo) chce uspět nejen o víkendu v Lokti, ale také v Dalečíně.Ondřej Čermák (vlevo) chce uspět nejen o víkendu v Lokti, ale také v Dalečíně.Zdroj: Archiv Ondřeje Čermáka

Jak tedy vypadá příprava závodníka, potenciálního invalidy, který letos aspiruje na mistrovský titul?

Hodinu denně v posilovně, hodinu na válcích, protože na kole venku, na to už jsem v zimě fakt starej. Nějaký bazén a před sezonou samozřejmě příprava na motorce. Teď s Etienem jsme měli v únoru tři turnusy ve Španělsku po třech čtyřech dnech. A ty svaly jsou pak utažený, připravený na závody a člověk si to od začátku užívá. A v tom je ten profi přístup. Někdo si vleze na mašinu víceméně až na závodě a pak se z toho to tělo tři dny dostává. A hlavně je to vidět v cíli. Kdo naježděno má a kdo ne.

Zmínil jste klíčové jméno čtyřnásobného mistra světa, Holanďana Etiena Baxe. Loni to byl váš soupeř, letos parťák. Jak to?

Já jsem loni jezdil s Julianem Veldmanem, se kterým jsme celkově skončili třetí. (pozn. red. – historicky první umístění českého jezdce sajdkárkrosu na stupních vítězů v seriálu MS), a po sezoně už jsem to chtěl nadobro zabalit, ale dostal jsem nabídku od Etiena a nakonec jsem si to rozmyslel.

Dostal jste tedy nabídku od úřadujícího mistra světa. To se asi nestává úplně každý den?

Vůbec jsem to nečekal. Byly nějaké indicie. Jeho spolujezdec po sezoně podepsal jinde a ty víš, že kluků, kteří by mohli naskočit na sajdu ve světový úrovni, zase tolik po ulici nechodí. Pak mně kamarád z Rakouska říkal, že dal Etienovi moje telefonní číslo, ale já jsem pořád spíš myslel, že už vážně nepojedu. Rodina, práce, zdraví, věk, to všechno už musíš zvažovat.

Co tedy rozhodlo?

Já jsem ten sport miloval od těch šestnácti let a můj prvotní sen byl, když jsem si na tu sajdu poprvé sedl, že jednou budu mistr světa. Tak jsem ani nemohl říct ne. Nekývnout na to, kdy jsem na tom fyzicky ještě dobře, cítím se dobře, mám podporu rodiny, to prostě nešlo. Loni jsem byl s Veldmanem třetía teď je šance to posunout úplně na vrchol.

Takže nic jiného než titul neberete?

Je to tak, asi to nemá cenu zastírat. Možná to někde před závodem takhle říkat nebudu (smích), ale jiný cíl vážně nemám. Takže na konci chci mít jedničku.

Dva závody MS se jedou v Česku, v Lokti a Dalečíně. Jak moc se těšíte?

To se ani nedá říct, jak moc. Po dvou blbých letech konečně bez omezení. Asi je to vážně moje poslední sezona, tak se těším, že to bude pořádná sezona se vším všudy. Že přijdou lidi, trochu to zvedne povědomí o tom sportu a užiji si to. Vidět sajdkárkros naživo je fakt neuvěřitelný zážitek, i když ti to třeba nic neříká. Tradičně v neděli, na tom se nic nemění, 22. května v Lokti a 4. srpna v Dalečíně. Jedeme na titul, bude se na co dívat.