„Astronomicky panuje v Brazílii aktuálně zima. Ta si však s českým létem v ničem nezadá. Teplota se ve dne pohybuje kolem 25 stupňů, v noci okolo 20. Zažili jsme však už i třicítky," píše z jižní polokoule a připomíná: „Sluníčko nejen hřeje, ale také pálí. Jsem rád, že jsem nezapomněl na opalovací krém. A když se mi po celodenní službě na tenisovém kurtu začala motat hlava, poznal jsem, že je čas pořídit si i kšiltovku."

Zimní roční období má výhodu, že v Brazílii není vlhko jako v létě. „Několikrát už tu zapršelo, vždy šlo ale jen o několikaminutový deštík," přidává.

Letošní české léto by mohlo mít přívlastek rozmarné: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným," stěžuje si již zlidovělou průpovídkou Rudolf Hrušínský.

„Všímám si, jak národy vnímají teplotu rozdílně. Většina cizinců se bez husí kůže koupe v moři, naopak Brazilci nosí dlouhý rukáv a narazil jsem i na pána v zimní bundě," komentuje Michal dění v Riu a přidává: „I já mám v batohu neustále mikinu nebo bundu. Stejně jako Američané jsou totiž i Brazilci milovníci klimatizací. A řidiči autobusů snad svádějí pomyslnou soutěž o nejvychlazenější vůz."

A jaké jsou další postřehy od největší řeky světa Amazonky? „Jsme na jižní polokouli a voda v umyvadle se tu opravdu točí obráceně," přidává Slavík s úsměvem a doplňuje: „Hvězdy na nebi z osvětleného Ria nevidíme, měsíční fáze tu jsou však jiné. Zatímco v Česku připomíná písmenka C nebo D, v době psaní těchto řádků mi nad hlavou svítí úzké U."

Michal Slavík, Jan Čech