„V Soči jsem začátek sledoval jen z balkonu hotelu, ale teď jsem byl tady. Zahájení olympiády. Z akreditovaných novinářů se sem dostane jen zlomek. My jsme v Riu tři a lístek máme jeden. Chtěl jsem si dát s kolegy kámen nůžky papír i navzdory tomu, že v této hře prohrávám častěji, než bych podle statistiky měl. Kluci jsou ale borci, Lukáš Peroutka a Kuba Slunečko mi to nechali. Byla v tom taková trochu nostalgie, takové to: 'Je ti už 30, letos se ženíš, tak si ještě něco užij.' Díky, kluci."

A jaká jsou bezpečnostní opatření v Riu de Janeiru?

Michal Slavík poslal jeden z postřehů: „S novinářskou akreditací jsem při slavnostním zahájení trochu zabloudil, kolem vysmátých vojáků jsem došel až mezi komparzisty kousek od plochy. Nikomu to nevadilo, jen jeden voják mě přátelsky poplácal po zádech. Snad to mají pod kontrolou víc, než to vypadá."

Nicméně olympiáda už začala a ještě se stále někde něco dodělává. Na poslední chvíli. „Brazilci jsou typický jižní národ se všemi pozitivy i negativy, která k tomu patří. Na všechno mají svůj čas, pod tlakem však dokážou předvést až nevídanou efektivitu," přidává.

Jak konkrétně se to na místě projevuje?

„Na hlavní příjezdové silnici k olympijskému parku den před zahájením dokončili restauraci McDonalds. Všudypřítomné nevzhledné plochy udusané hlíny nahradila tráva, stavebníci jí dovezli tisíce čtvercových nařezaných drnů, které po zemi skládají jako mozaiku. Začíná fungovat i oficiální doprava. Ještě před pár dny nebylo výjimkou, aby autobus dorazil s půlhodinovým zpožděním a řidič si ještě před odjezdem vykouřil cigaretu," dodává.

Michal Slavík, Jan Čech