Kliknutím zvětšíteV srpnu mu bude teprve 19 let. Výčet jeho zápasů a úspěchů by ale v poklidu zabral celou stranu. A nejen těch „nějakých“ domácích, ale těch prestižních v zahraničí, ve vyhlášených zemích, Rusku nebo Japonsku. Navíc většinou vyhrává k. o. Seznamte se: Jiří Žofčin junior.
Kdy jsi vlastně začal s bojovými sporty?
Můj život s bojovým uměním a jeho začátky se dá prakticky spojit s tím, kdy jsem začal sám chodit a otec mne učil různé druhy pohybu a cvičení. Asi tak ve čtyřech letech jsem zjistil, že se vydávám na cestu bojových umění.
Jak vzpomínáš na svoje začátky?
Začátky byly pro mne něčím novým a zajímavým, a tak jsem se snažil co nejvíce cvičit, abych se vždy naučil a dozvěděl něco nového. Někdy jako ještě malý chlapec a školák jsem chtěl také dělat jiné sporty a otec mi v tom nebránil, ale priorita bylo kyokushin karate. Začínal jsem s tenisem, pak s kopanou a lehkou atletikou, to mne baví dodnes, a jak mám možnost, jdu si zakopat a nebo zazávodit v atletice, dokonce jsem měl i dobré výsledky, a to především když jsem byl ještě na základní škole.
Co je teď tvojí hlavní disciplínou?
Mojí hlavní disciplínou je kumite, tedy volný boj, neboť to je podstatou kyokushin karate, kde se snažíme co nejvíce přiblížit reálnému boji. Již od žákovských kategorií se pereme plným kontaktem, jen některé části těla jsou chráněny chrániči a některé techniky jsou povolené až v pozdějších letech a v juniorské kategorii už mají závodníci jen přilbu na hlavě. Po dosažení 18 let se bojuje již bez jakékoliv ochrany těla, za použití všech dostupných bojových technik na k. o.
Máš nějaký přehled svých zápasů?
Přehled o tom, co jsem všechno vyhrál, mám, ale musím říci, že je pro mne důležité vyhrát každý zápas, a je jedno, zda je to nějaká Velká cena, Evropský pohár, mistrovství Evropy anebo mistrovství světa. Ke každému zápasu a především ke každému svému soupeři přistupuji vždy s pokorou a respektem a vážím si momentu, že se mohu jakéhokoliv turnaje zúčastnit a poznat nového soupeře, nabrat nové poznatky a zkušenosti o jeho boji, a pak s tím pracuji dále společně se svým učitelem.
Jiří Žofčin (v beranici) spolu s otcem
Co jsi všechno vyhrál?
Nerad vypočítávám všechna svá vítězství, ale když se na to ptáš, tak ti odpovím. Jsem jedenáctinásobný mistr České republiky a za posledních pět let jsem ve své kategorii nebyl v České republice ani jednou poražen. Dále jsem trojnásobný vítěz Polské ligy tři roky po sobě a díky tomu jsem v Polsku získal speciální cenu, jako první, kdo třikrát po sobě tuto soutěž vyhrál. Mám titul vicemistr světa, dvakrát třetí místo na Evropském poháru, páté místo na největší soutěži světa pro mládež v Japonsku, kde jsem startoval po zápalu plic a prostě jsem to neudýchal, i když jsem měl technickou převahu, ale na stupeň vítězů jsem nedosáhl.
Za opravdu velký úspěch ze svého pohledu jsi považoval vítězství na největším otevřeném turnaji pro mládež v Rusku…
Ano. V Moskvě jsem byl vyzván juniorským šampionem Ruska utkat se o tento titul juniorský mistr Ruska ve váze do 70 kg.
Jaké to je, bojovat v Japonsku nebo právě Rusku?
Turnaje v Rusku a v Japonsku jsou velmi těžké a velmi silně obsazené. Jde úplně o jiné boje než u nás v Evropě. Jen pro ilustraci, máme u nás v ČR výborné závodníky, kteří v Evropě obsazují medailová umístění, ale v Rusku všichni vypadli před limitem. Já startoval jako poslední v divácky velmi sledované kategorii, to tak prostě je, domácí fanoušci chtějí vidět svého šampiona vítězit. Toto finále však tentokrát patřilo české výpravě. Dal jsem do tohoto zápasu své maximum a v základním čase nikdo z nás nerozhodl, a tak podle pravidel musel být nový zápas, kdy se mi podařilo soupeře poslat k zemi a zvítězit na k. o.
K tomu se pojí zajímavá historka…
Pořadatel soutěže mi pak při nástupu poděkoval a udělil zvláštní cenu se slovy, že jsem první závodník ze západní Evropy, který si z Moskvy veze tento titul.
Myslím, že mnohé pozorovatele bojových sportů zaujalo tvoje loňské vystoupení v Chorvatsku…
Bylo to na mezinárodní Grand Prix, kde jsem poprvé startoval v mužské kategorii, a to se svými 68 kilogramy ve váze do 90 kilogramů. Tento turnaj jsem vyhrál, a nejen v mužské, ale i v juniorské kategorii, a všechny zápasy na tomto turnaji jsem vyhrál, včetně finále, na k. o.
Přejděme také k porážkám…
Jsou dva momenty, které mne velmi mrzí, a to vyřazení na Světovém poháru v Budapešti, kdy rozhodčí chybně rozhodli v eliminaci. Po tvrdém kopu do genitálií měl soupeř dostat trest, ale dostal bod. Rozhodčí pak byli za tento chybný verdikt potrestáni WKO komisí rozhodčích, ale já jsem skončil v péči lékařů a turnaj pro mne skončil.
Podobné to bylo na mistrovství Evropy v Praze, souhlasíš?
Skončil jsem po špatných verdiktech rozhodčích, kteří chybně vyhodnotili mé techniky jako zakázané, a za dva tresty jsem byl vyřazen. Později pak po rozboru videozáznamů s hlavním rozhodčím se toto potvrdilo, ale verdikt není možné již změnit.
Co tě na bojových sportech vlastně baví?
Je to úplně vše, co je s tím spojené, neberu to úplně tak jako můj otec, pro kterého je to náplní života, ať už jde o historii bojových umění a celkové filozofie, já to mám spíše jako výborný sport, a to ještě s takovým obsahem, který se mi může v životě i hodit.
Úspěchy jsme zmínili, ale co třeba jeden konkrétní zápas, na který nejradši vzpomínáš?
Pokud jde o můj nejlepší zápas a kolik jich celkově bylo, to už dnes jsou opravdu stovky, některý se vyvede co do technického provedení, některý do délky trvání boje, ale jak říká můj otec a trenér, každý zápas, který vyhraješ, je opravdu dobrý! Dobrý pocit jsem měl v loňském roce na turnaji v Chorvatsku a pak určitě v Moskvě.
Jak často trénuješ?
Trénuji téměř každý den, o víkendu i dvakrát denně. Chci mít vždy natrénováno něco „do rezervy“, když z nějakých příčin nemohu jít trénovat, mám pak čisté svědomí, že jsem nic neošidil.
Co například strava?
Pokud jde o stravu, tak tu mi z větší části připravuje můj otec, jde především o libová masa, tedy hovězí, krůtí a dobré ryby, a k tomu jako přílohu vařenou rýži. Jím hodně ovoce a zeleniny a piji především velké množství čisté vody.
Jiří Žofčin junior
Tvoje vzory?
Pokud jde o vzory, tak je to můj otec, Andy Hug, Mike Tyson. Mohl bych mluvit i o jiných sportovcích, a to i z jiných sportů, sleduji sport a hledám v různých osobnostech a různých odvětvích sportu inspiraci a motivaci. Mám velký respekt před lidmi, kteří v životě svojí pílí něčeho dosáhli, a je jedno, v jaké oblasti.
Můžeme se podívat na tvůj trénink?
Můj trénink je složen především ze cvičení technik plnokontaktního karate, a to z opakování základních technik, jejich kombinací a otužování těla. Dále cvičení na lapách a boxovacích pytlech a jiných tréninkových aparátech. Tyto tréninky ve většině případů zakončuji společným sparingem s různými soupeři. To je minimálně 3- až 4krát v týdnu. Každý den pak trénuji strečink a dynamiku. Hodně cvičím švihadlo na kondici a před zahájením tréninku jsem po 1520 minutách výborně prohřátý, s optimální tepovou frekvencí pro další zátěž. Téměř každý druhý den zařazuji do svého tréninku posilování, a to především na hrazdě a bradlech, a cvičení s činkami s optimálními vahami vhodnými pro můj druh sportu.
Co zranění?
Na turnaji v Polsku jsem si způsobil rupturu bicepsu na pravé ruce, ani nevím, jak se to stalo. To finále jsem vyhrál na k. o. kopem na hlavu soupeře, a ještě jsem dostal speciální cenu ředitele turnaje za nejlepší k. o. Několik týdnů jsem měl po plných trénincích, ale nepřestal jsem trénovat v rámci možností kondici a nohy. S běžnými zhmožděninami se po těchto turnajích počítá a naučil jsem se s tím bez problému žít.
Prohrál jsi někdy k. o.?
Před čtyřmi lety jsem přijel na turnaj do Polska, kde se má kategorie nenaplnila, a tak se sloučily dvě kategorie nade mnou. Tam jsem nastoupil do kategorie, kdy soupeř byl o 30 kilo těžší než já a tak o 20 centimetrů vyšší. Nemohl mne trefit, a tak nemohl získat bod a na váhu by prohrál, ale když jsme byli u sebe v klinči, tak mi dal úder do zad a zhmoždil mi ledvinu, a tak to bylo k. o. zakázanou technikou, ale já musel rozhodnutím lékaře turnaj skončit. Jinak si na jiné k. o. nevzpomínám, nebo raději si jiné nepamatuji… To jen žertuji (smích).
Jaký je tvůj cíl?
Poslední dva roky se také začínám připravovat na turnaje v K1, chtěl bych se dostat na nějaký slušný turnaj a zkusit si, co jsem se za ty roky naučil, to jak rozhodne můj trenér. Pokud jde o nějaký konkrétní cíl, tak jedině to, že se chci neustále zlepšovat v kyokushin karate, a také se věnovat studiu.
Co děláš ve volném čase?
Volného času mi moc nezbývá, pokud nějaký mám, tak se věnuji práci kolem našeho rodinného domu, dělám myslivost a také, když to jde, se rád vidím se svými kamarády.
Kde studuješ?
Studuji v Sokolově na ISŠTE, obor ekonomie podnikání. Studium mne baví, i když některé předměty a přístup pedagogů bych viděl ze svého pohledu trochu jinak, ale jsem rád, že mohu na této škole studovat, jsou tam pedagogové, kteří sportu fandí a rozumí nám studentům, a také jsem tam poznal spoustu dobrých přátel.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
