Když po návratu z olympiády v Londýně procházela ulicemi Sokolova, lidé na zahrádkách před restauracemi vstávali a tleskali. Pro hornický západ se Ivana Sekyrová stala hrdinkou.

Aby ne. Sokolováci, kteří se jako přímí účastníci podívali na sportovní svátek pod pěti kruhy, se dají lehce spočítat. Navíc dnes 44letá učitelka se musela na olympiádu propracovat hezky „sama", tvrdou dřinou, po práci a za svoje finance.

Na tom se ale nic nezměnilo. „Z toho jsem byla trochu zklamaná. Většina olympioniků má vytvořeny nějaké podmínky. Když jsem po Londýně prohlásila, že bych to ještě za čtyři roky chtěla zkusit, tak o mě téměř nebyl zájem. V tomhle směru mě to nikam neposunulo," říká Ivana Sekyrová zklamaně.

Překážku v cestě na další olympijské hry v Riu sokolovské běžkyni vystavil i český limit. Zatímco ten vydaný MOV/ IAAF činí 2:45:00, ten domácí je ještě o deset minut těžší. To znamená prakticky na úrovni osobního rekordu Ivany Sekyrové, a nižší také oproti tomu londýnskému o rovné dvě minuty. „Nevěřím tomu, že se kvalifikuji. Ale řekla jsem si, že to zkusím, i sama pro sebe," prozrazuje sokolovská běžkyně.

K podivnému limitu se ale navíc přiřadil časový horizont pro splnění. Pokud se skromný tým Ivany Sekyrové po Londýně radoval, že tentokrát bude na kvalifikaci více času, radoval se předčasně. Ten český se vyhlásil až v prosinci 2015. Na jeho pokoření tak bude prakticky jen jeden pokus. Více maratonů se prostě nestihne. „Bude to hodně o štěstí," ví Sekyrová.

Druhá věc je, jak by vypadal ten již olympijský maraton v Brazílii. „I kdyby se nám podařilo tam dostat, stejně budeme, jak se říká, vyžvejkaní, v tak krátkém období se nedá na dva maratony připravit," míní učitelka z gymnázia v Sokolově.

Vědu z možné neúčasti v Riu nedělá. „Když se to nepovede, nebudu zklamaná. Ten zážitek z olympijských her už mám v sobě. Jsou to živé vzpomínky, připomínám si je pořád, po každém závodě, který se mi podaří. Říkám si, že se tenkrát úsilí vyplatilo," přibližuje.

Možná ale udělá někomu čáru přes rozpočet i teď. „Moc lidí tomu tenkrát nevěřilo, pak už nemohli nic dělat," usmívá se.