V kimonech se zde představilo na šedesát účastníků všech věkových kategorií. O akci jsme si povídali s prezidentem české asociace tohoto nejtvrdšího stylu karate Mgr. Jiřím Žofčínem, který spolu s prvním viceprezidentem a trenérem reprezentace Františkem Slámou a Ing. Robertem Csekesem, vedoucím úseku rozhodčích, dohlížel bedlivým okem na celý průběh náročného dne.

Pane Žofčíně, můžete přiblížit, co se tady dnes vlastně odehrálo?
Konaly se zde mimořádné zkoušky pro Českou republiku České asociace Kyokushin karate, kdy na žádost několika vedoucích klubů se pořádaly zkoušky těch, kteří je nemohou provádět na mezinárodním kempu, který probíhá každý rok v létě.

Zkoušky zde neskládali jen závodníci ze Sokolova?
Nejsou to jen závodníci, ale i úplní nováčci, kteří dnes prodělávali svou první zkoušku. De facto zde byla zastoupena většina klubů České republiky, jsou zde lidé z Prahy, Plzně, z Karlových Varů, z Chebu, z Františkových Lázní, z Mariánských Lázní. Pořadatelem je potom klub Kamikaze Sokolov, který je vlastně v dnešní době nejsilnější v republice, co se týče výsledků i počtu účastníků.

Jak probíhá zkouška?
Zkouška je poměrně náročná, liší se od jiných zkoušek v karate, jako jsou styly Shodokan nebo Gojuru. U nás nastoupí všichni, to znamená ti, co jsou na 10. kyu, i ti, co jdou na ty nejvyšší první kyu, a společně cvičí všechny technické styly najednou. Vždycky ten, co odcvičí, odejde. Začíná desátý kyu, poté je na řadě devátý. Takže ti, co cvičí na první kyu, odcvičí postupně všechny zkoušky od desátého až do toho svého.

Čím se liší Kyokushin karate od ostatních stylů?
Kyokushin karate se liší naprosto diametrálně, protože všechny techniky se provádí na závodech v plném kontaktu, bez omezení, bez chráničů. Boj probíhá systémem k.o., to znamená, že jak se říká, kdo koho sundá povolenou technikou k zemi.

Jak jste spokojen s úrovní dnešních zkoušek a samotných účastníků?
Dalo by se říci, že ty zkoušky se pořád posunují, stejně jako úroveň závodníků, stále dopředu, protože styl Kyokushin karate je u nás pořád poměrně mladý. My ho cvičíme deset let a každý rok je vidět na žácích, ale i na instruktorech, těch vedoucích, dojo, zlepšení.

Co je důležité pro to, aby se z děvčat a chlapců, kteří zde dnes byli, stali skuteční bojovníci?
Především bych řekl, že kromě kázně a disciplíny, které jsou nezbytné pro to, aby chodili pravidelně trénovat a vydávali ze sebe maximum, je to pevná vůle a odolnost bojovat s bolestí, protože ta je prostě v tomhle sportu nebo v tomhle stylu bojových umění naprosto běžná při každém tréninku.

Tyto vlastnosti se zřejmě uplatní i v běžném životě…
Samozřejmě. Ať je to pokora, vůle bojovat, nevzdávat se, být disciplinovaní a ukáznění. Jen to vede k vysněnému cíli. U nás je to potom cesta k medaili na některé ze soutěží.