No, mistra republiky. Hlavně také letošního dvojnásobného mistra světa, jak federace WKC, které se konalo v Liberci, tak WUKF, jež hostilo italské Lignano. „Je to taková satisfakce za roky, co trénuju. Upozornil bych také na to, že jsme rovněž vícemistři světa v kata družstev spolu s Vláďou Vrabcem a Danem Krhútem,“ říká Jirásek skromně.

Zejména šampionát v Itálii udělal na sokolovského borce velký dojem. „Na člověka to hodně zapůsobí. Karate není samozřejmě olympijským sportem, a mistrovství světa je tak nejvyšší soutěží karatistů, je to pro nás nejvyšší meta,“ potvrzuje.

47letý Jirásek, který se věnuje karate již třicet roků, z toho již patnáct let hlavně jako trenér, chystá další vystoupení. „Určitě máme v plánu další tituly. V příštím roce chceme jet na mistrovství Evropy do Glasgow. Pokud budeme mít finance a podpoří nás obce a města, určitě se na to připravíme a výsledky budou ještě lepší než letos,“ věří.

Vedle oddílu v Sokolově a v Bukovanech, kde má Jirásek kolem 40 svěřenců, otevřel školu také v Karlových Varech, kde se mimo jiné vyučuje kobudó, styl se zbraněmi. „Ve Varech je to ještě v plenkách. Začínali jsme před prázdninama, a tak to bude nějakou dobu trvat. Lidé navíc moc do tělocvičen chodit nechtějí,“ říká se známkou zklamání Jirásek, který má však další plány. „Vznikla Česká asociace okinawského karate a kobuda, kterou jsme založili s přáteli v Pardubicích a v Olomouci. Doufám, že budou přibývat další oddíly,“ přeje si.

Navíc právě v Čechách dostali jako jedni z prvních již v roce 2009 posvěcení právě z Okinawy.
Majiteli 5. Danu v karate a 1. Danu v Ryuei – Ryu Kobudo přirostlo k srdci vedle sportovního karate právě to tradiční okinawské. „Je to studnice nepřeberných technik, sebeobrany, filozofie i psychického stavu,“ pokyvuje.

Ve své cestě se utvrdil právě na samotné Okinawě v Pacifiku. „Měl jsem tu možnost tam být. Lidé by se tam rozdali, je to neskutečný zážitek. Každému bych přál navštívit tento malinkatý ostrov,“ říká.

Okinawa, hlavní ostrov okinawského souostroví, je „křižovatkou“ mezi Čínou, Tchaj-wanem, Filipínami, Japonskem a Koreou. Je ale hlavně kolébkou karate, jehož vznik sahá někam do 15., 16. století. „Lidé z Okinawy cestovali do Číny, tam se učili kung–fu, museli ho ale převést na ostrovní způsob boje,“ přibližuje Jirásek.

Okinawa byla totiž napadána Japonci, a když japonský císař vydal zákaz nosit na Okinawě zbraně, místní lidé hledali způsob, jak se bránit jiným způsobem. „Tak vzniklo karate – v překladu prázdné ruce, a využívaly se různé pomůcky, které se používaly v každodenním životě, jako tonfa, nunčaki, cep nebo mlýnek na rýži. Obyvatelé se tak dokázali bránit proti samurajům a jejich katanám,“ pokračuje Jirásek.

Daleká, nepotřebná historie? Nikoliv. Karate učí hodnotám využitelným i v dnešní době. „V tělocvičně neexistuje demokracie. Cvičenec se v dóžó učí respektu a disciplíně, úctě člověka k člověku, preferujeme také věci, jako je kamarádství. Karate formuje člověka nejen fyzicky, ale i psychicky, a když vidím, co se dnes děje na ulici, ukazuje se, že je to více než potřebné,“ má jasno český mistr, který se snaží pomoci k vylepšení situace ve své domovině nejen výchovou svých svěřenců, ale také tím, že s Danem Krhútem cvičí příslušníky Policie České republiky.

Úspěchy svěřenců ukazují, že Jiří Jirásek nastoupil správnou cestu. V karate se však stejně jako v ostatních sportech potýkají s nezájmem mladé generace. „Problém je děti do tělocvičny vůbec dostat. Pokud nám rodiče nepomohou, bude to v budoucnu problém,“ upozorňuje.
Přičemž právě karate má oproti většině ostatních sportů hned několik výhod. Jednou z nich je skutečnost, že žádný věk není pro začátek překážkou. „Začínat se dá v každém věku. Od dětí až po důchodce,“ potvrzuje Jirásek.

A nejsou to prázdná slova. Důkaz najdeme právě na Okinawě, kde se mimochodem lidé dožívají nejdelšího průměrného věku na světě, 90 až 92 let. „Cvičenci jsou tam v 70, 80 letech na neuvěřitelné úrovni jak mentální, tak i fyzické. Stejně bych si to přál i u nás, protože když se podíváte na naše lidi, tak často vypadají bohužel jako chodící trosky již v mladém věku,“ říká závěrem Jiří Jirásek, trenér Shodokanu Sokolov a Bukovany.