Jak jste se k naturálnímu sportu dostal?
Dřív jsem hrál poměrně dlouho volejbal, v němž jsem se dostal na prvoligovou úroveň. A tam jsem začal chodit do posilovny nabírat fyzickou kondici. Svaly mi na těch fyzických trénincích s volejbalem rostly rychleji než ostatním a šlo to na mně vidět. Chytlo mě to, líbí se mi víc ta individualita tohoto sportu, že to víc záleží jen na mně.

Takže posilovna zvítězila…
Líbilo se mi to. Začal jsem chodit v Kynšperku do takové, dá se říct, sklepní posilovny. Pršelo tam, kolikrát jsme cvičili a bylo tam 10 cm vody. Tam jsme začínali. Pak jsem začal pracovat ve vězení, kde máme svoji vlastní posilovnu. Tam jsem začal cvičit daleko víc, měl jsem na to víc času. A v roce 2015 jsme s kamarádem začali chodit cvičit do Uralu. A pak jsme si řekli, že už cvičíme dlouho a že zkusíme nějakou soutěž.

Co je na tomhle sportu pro vás nejnáročnější?
V době před závody určitě to, že nemám vůbec na nic čas, nic nestíhám. Poslední půlrok šel sociální život úplně stranou. A hlavně je to náročné období na jídlo. Poslední 2-3 měsíce před závody jsem jedl asi pět jídel dokola. Ráno vaječné bílky se špenátem nebo něčím jiným, měnil jsem zeleninu, aby to víc chutnalo. Pak jsem asi pětkrát za den jedl maso se zeleninou, občas jsem si dopřál rýži, večer tvaroh.

Máte i náročnou práci. Ve věznici často děláte přesčasy. Jak to zvládáte kombinovat?
Můj běžný den vypadá asi tak: ve čtyři ráno vstávám, abych stihl hodinu šlapat na rotopedu. Pak snídaně a na půl šestou do práce. Do čtvrt na sedm večer práce. Naštěstí máme posilovnu přímo ve věznici, takže v půl sedmé jdu cvičit. V půl deváté, v devět dorazím domů, navečeřím se, navařím jídlo na další den, abych měl všechno připravené. A takhle to je šestkrát týdně.

Nejnáročnější je to asi před závody samotnými…
To určitě. Poslední týden před závody už je hodně specifický, tělo se odvodňuje. Závody byly v sobotu a já v podstatě ve čtvrtek, pátek už ani nepiju. Než jdeme na pódium, už si můžu dát aspoň malé doušky, ale ne moc. Pak se najíte, napijete a tělo hrozně natáhne vodu. Jste oteklej. Týden po závodech člověk vypadá úplně strašně.

Co na to říká vaše rodina?
Ze začátku z toho mamka byla hotová, je zdravotní sestra. Když jsem se připravoval na první závody, hodně mě hlídala, ale teď už si zvykla. Když se tomu věnoval táta, tak viděla, jak ti kluci někdy berou zakázané látky, až to s nimi kolikrát seklo. Věděla, jak to může být nebezpečné, proto měla strach.

Váš tatínek se věnoval stejnému sportu?
Když byl mladý, tak v kulturistice závodil. Nevěděl jsem to, pak jsem ale náhodou našel fotky, když mu bylo 18. Takže táta je teď nadšený.

Jak se s vaším sportem dá skloubit osobní život? Jste mladý, na co máte vůbec čas kromě kulturistiky?
Diskotéky nebo chodit s klukama do hospody mě zas až tolik neláká. Vyrazit si někam na večeři se dá, dám si kousek masa se zeleninou a řeknu kuchaři, ať mi tam nedává tolik omáčky. Ale jsem dobrá návštěva (smích). Přijdu někam, oni dají na stůl třeba chlebíčky, já si vytáhnu svoji krabičku s masem a rýží, tak jen koukají…

Chtěl jste někdy od všeho utéct a začít žít jako vaši vrstevníci?
Určitě. Říkal jsem si, jestli to vůbec má smysl. Měsíce se trápíte hlady, v podstatě nikam nevypadnete mezi lidi, pak ale přijedete na závody a jste mistr Evropy, dostanete medaili, v tu chvíli je to obrovská euforie.

Vypracoval jste se úplně sám. Jaký je to pocit, být mistrem Evropy?
Pro mě osobně je to strašný úspěch. Když jsme tam při vyhlašování stáli poslední dva, tak se mi chtělo brečet. Pak jsem tam zůstal sám a fakt jsem tomu nevěřil, protože ti kluci vypadali výborně. Když tam člověk zůstane stát sám, je to něco neskutečného, to mi běhal mráz po zádech.

Jste mistr Evropy, co dál?
Chtěl bych jet na mistrovství světa, ale je to hodně i o penězích. Taky bych si chtěl udělat trenérský kurz a posunout se někam dál. Ono přece jenom když má člověk nějaký titul a zkušenosti, pak má co předat dál. Bavilo by mě se tím třeba časem živit.

A co byste doporučil všem, kteří by to chtěli zkusit jako před časem vy?
Aby si to dobře rozmysleli. Ale pokud se rozhodnou do toho jít, ať u toho vydrží, protože ten výsledek za to opravdu stojí.

V současné době je Ondra jednou z tváří Beauty and Fitness Cupu 2017, který se bude konat 11. března v Praze. Budeme držet palce.