Dcera olympioničky Ivany Sekyrové se připomněla na republikovém šampionátu dorostenek v Jablonci.

Na mistrovství České republiky se Tereza Sekyrová připravovala velmi důkladně, vyrazila dokonce na své první větší soustředění do Itálie. Na přetřes přišla i změna učebního plánu. Mladá atletka se tak mohla připravovat i dvoufázově. „Půlroční příprava nesla ovoce, měla formu,“ poznamenala maminka a trenérka v jedné osobě Ivana Sekyrová.

Jenomže jak už to někdy bývá, proti byl osud. „Týden před krajskými kvalifikačními závody přišel zdravotní problém,“ popisuje trenérka. A tak Tereza strávila sedm dní místo na stadionu v nemocnici. „Naštěstí to nebylo nic vážného,“ oddechla si maminka.

Po důkladném neplánovaném odpočinku tak Tereza Sekyrová přeci jen vyrazila do Jablonce a sklidila medaile. V dálce skočila 568 centimetrů šestá příčka, ve štafetě už brala bronz a na dvoustovce stříbro za 25:14. „Měla jsem větší radost než Tereza, pro mě je to medaile za trénování, takže vlastně za nic,“ směje se olympionička z Londýna.

„Samozřejmě je to ještě hodnotnější o to, že to není jen svěřenec, ale i vaše dítě,“ přidává.

Dcera Tereza vedle atletiky také plavala, vlastně plave ještě dodnes, i když už nezávodí. „Sama jsem na ni tlačila, aby v bazénu zůstala, je to dobré kvůli celkovému rozvoji těla i regeneraci,“ říká Ivana Sekyrová.

Nakonec ale vyhrála atletika. Hlavní zlom přišel na Letních olympijských hrách v Londýně v roce 2012. „Byla to obrovská motivace, když jsem viděla mamku na olympiádě, plavání pak trošku opadlo,“ vysvětluje Tereza. I když jak sama říká, plavání jí přirostlo k srdci, plave ráda, s vrcholovou atletikou se to ale již pořádně skloubit nedá.

Záhadou teď bude, jakou atletickou disciplínu si vybrat. Tereza Sekyrová pokoukává po delších tratích, baví ji ale všechna odvětví, včetně dálky. „Pokud se ale stále zlepšuje na kratších tratích, byla by škoda na nich skončit, na dlouhé může přejít klidně ve 30,“ nabádá Ivana, sama ale na dceru nijak netlačí. O tom, jestli to s trénováním nepřehání, se dokonce radila s psycholožkou, chtěla vědět, zda Terka opravdu „chce“. Výsledek byl kladný. Mladší Sekyrovou nebaví atletika jen „naoko“, nebo kvůli mamce. Poučení pro mnoho rodičů.

Jestli se Tereza Sekyrová posune ještě dále na atletické výsluní, přinese až budoucnost. „Uvidíme, jestli se výkony ještě zlepší, nebo budou stagnovat. Důležité ale je, jestli člověk chce, jestli ho to baví,“ nedělá Ivana Sekyrová ze sportování Terezy zbytečnou vědu.

Nicméně u Sekyrů doma se tento rok sada medailí rozrostla o další kusy. „Já mám ale větší,“ popichuje dceru Ivana, majitelka letošního stříbra z mistrovství České republiky v půlmaratonu. „Terka má ale zase dvě,“ dodává smířlivě.

Jaké to je, trénovat dceru? „Jsme spíš kamarádky,“ říká Ivana. Tereza její slova potvrzuje. „Je to výhoda,“ přitakává. I když drobná úskalí se samozřejmě najdou. „Pokud je se mnou mamka na závodech, tak nemám komu volat dobré zprávy. Když si chci zase někdy od mamky trochu odpočinout, tak to taky moc nejde, na tréninku ji znovu potkám,“ usmívá se. „Když závodí Tereza, tak jsem zase šíleně nervózní, víc než když běžím sama,“ přidává ještě Ivana.

Je Ivana Sekyrová na svou dceru v tréninku přísnější než na jiné svěřence? „Někdy jsem ji i okřikla „buď zticha“, někdy jsme se i nebavily, ale to bylo dříve, teď už ne,“ říká trenérka. „Někdy je to zvláštní, když vás trénuje mamka,“ potvrzuje Tereza.

Ta sledovala mamku před pěti lety na olympiádě přímo v ulicích Londýna. „Je to velký sen každého, byl to zážitek, zrovna lilo, bylo to skvělé. Nepopsatelná atmosféra, strašně moc lidí, kteří fandili. Ještě mi ale olympijské hry chybí z pohledu sportovce,“ říká s úsměvem a patřičnou nadsázkou. „To bych obrečela ještě více,“ kontruje Ivana Sekyrová. Sama je hlavně ráda, že dcera sportuje. „Je důležité, že něco dělá,“ uzavírá sondu do sportovního života dvou atletek.

Otázkou zůstává, zda se může někdo ze skromných podmínek, které v celém Karlovarském kraji v atletice panují, podívat znovu na klání pod pěti kruhy. Ale na druhou stranu, když to dokázala Ivana…