Jablko, jak známo, nepadá daleko od stromu. Ondřej ovšem vyměnil bezedné koše, které učarovaly jeho rodičům, za vysokou síť. A všechno bylo trochu složitější. V rodném Sokolově běhal i po zeleném pažitu. „Oba sporty mě bavily stejně. Postupem času jsem zjistil, že na fotbal se nehodím. Všichni mi utíkali pod nohama,“ směje se. „A míč ovládám líp rukama než nohama.“

 Základní škola skončila, o nadějného volejbalistu se ucházely bohaté kluby.  Zvolil Duklu Liberec. „Všechno bylo blízko u sebe, škola i hala,“ vypravuje. „Samozřejmě se mi stýskalo, a navíc jsem se o sebe neuměl postarat. Nevěděl jsem, jak se zapíná pračka a jak se vaří těstoviny,“ popisuje.

Ve druhém ročníku začal brát volejbal opravdu vážně. Dukla mu dala jiskru, pozvánky do národního týmu se začaly kupit. V něm na Piskáčka čekalo setkání s osudovým mužem – Jiřím Zachem. „Na něj budu vzpomínat jako na trenéra, který mi v životě nejvíce dal. Naučil mě základům,“ děkuje.

Spolupráce obou (a celého týmu) vyvrcholila loni v Györu. Na mistrovství Evropy U18 Češi neodjížděli jako favorité. „Náš cíl byl skončit do šestého místa. Což znamenalo postup na MS. Role outsidera nám ale ohromně vyhovovala,“ přiznává Piskáček. Senzační tažení šampionátem došlo happy endu. V pátém setu finále s Itálií vyhráli 15:13. „Víme o sobě úplně všechno. Vnitřní síla týmu je obrovská,“ charakterizuje nejlepší nahrávač akce. „Větší úspěch už možná nikdy nezažijeme. Bude těžké v mužích porážet týmy Itálie, Ruska nebo Polska.“

Cesta výběru v Maďarsku naštěstí neskončila. Na mistrovství světa U19 v Bahrajnu obsadil sedmé místo a jeho kostra se posunula do kategorie juniorů. Ale nepředbíhejme.

Zdálo by se, že se Piskáček, hvězda mistrovství Evropy, přesune na post prvního nahrávače v Liberci. Konkurence reprezentační jedničky Jakuba Janoucha se ale ukázala jako příliš silná.  „Těžší je nastupovat do extraligy. Tam jsem mezi staršími kluky a nedovolím si tolik, co ke svému ročníku. To je třeba překonat,“ vysvětluje mladík, jenž mezi seniory sbíral starty spíše po setech či výměnách. I on má ale svůj podíl na dvou bronzových medailích Dukly v extralize a zisku Českého poháru.

Ještě větší podíl má na letošním úspěchu národního týmu v kategorii U20. Získat stříbro v Holandsku a Belgii bylo prý ještě těžší, než vybojovat zlato v Maďarsku. „Všude okolo sebe jsme slyšeli jen jedno slovo, mistři,“ vypravuje nahrávač. Navíc dostalo mužstvo nového kouče. „Pan Svoboda byl u týmu i loni, kdy dělal asistenta,“ upřesňuje Piskáček. „Díky panu Zachovi umíme základy, on nás učí prvky dospělého volejbalu.“

I tentokrát se Češi podívali až do finále. Vítězný tiebreak ovšem nezopakovali. „Zklamání bylo obrovské. Vždyť jsme byli lepší než Rusové a neproměnili dva mečboly,“ líčí kapitán celku, jež opět postoupil na mistrovství světa. „Cíle? Chceme skončit lépe než loni. Bude to těžká práce, tým na to ale má,“ myslí si.

Evropský šampionát skončil. Do Liberce se ale nadějný nahrávač nevrací. Zamířil na roční hostování do Benátek. „Jdu tam jako jednička. Cítím obrovskou příležitost,“ uvědomuje si.

Trenér a manažer středočeského klubu Vladimír Němeček staví letos mladý celek. Z Liberce přivítá i další perspektivní hráče Tomáše Kunce a Patrika Indru. „Nečekejte od nás profesorský volejbal, nýbrž agresivní hru plnou zápalu,“ slibuje Piskáček.

O své budoucnosti má jasno na pár let dopředu. „Teď chci pomoci Benátkám do play-off, pak se vrátit do Liberce a prosadit se,“ spřádá plány. „Snem je reprezentace a italská Serie A. Fandím tam Trentinu a Modeně,“ dodává.

Hodně štěstí.